Lk 14,25-33
Je křesťanství lehké nebo těžké? Mají nevěřící snazší život než křesťané, nebo ne? Na tyto otázky má samozřejmě zbožný člověk připravenou tu správnou odpověď. A jak zkušenost ukazuje, bývají dvojího druhu. Někteří lidé považují své křesťanství za jedinečnou pomoc k lepšímu a snadnějšímu životu a hlavně druhým lidem říkají, jak je to všechno lehké, když člověk věří. Jistě, mnohdy je to tak - ale je to tak vždycky?
Je tu i druhá skupina lidí, kteří říkají: my, křesťané, to máme mnohem těžší, než ostatní lidé. Musíme zachovávat přikázání, snažit se žít dobře, pomáhat druhým,nesmíme krást, ubližovat druhým, musíme chodit do kostela, vychovávat děti k pravdě a navíc se postit a modlit ... A je-li tento výklad doprovázen patřičně utrápeným obličejem, je nám zřejmé, že takovému člověku jeho křesťanství moc radosti nenadělá.
Jak to tedy je? Zkusme dát předběžně tuto odpověď: křesťanství je někdy těžké a někdy lehké, ale vždy je náročné. Náročné na pravdivost, náročné proto, poněvadž vyžaduje jednoznačná rozhodnutí. A o tom právě mluví dnešní evangelium.
Nepožaduje se v něm, aby měl člověk Ježíše rád a ostatní lidi kvůli tomu ze své lásky vyloučil.
Požaduje se v něm ale správné pořadí: je třeba mít Ježíše v každém případě na prvém místě - ne proto, že by byl Ježíš Kristus žárlivým, ale proto, poněvadž on sám tvoří vstup ke všemu dobrému. Ne nadarmo v Janově evangeliu o sobě říká: "Já jsem dveře k ovcím". A tento požadavek, mít Ježíše na prvém místě, není jen něco teoretického.
Není to věc jakéhosi seznamu, který bychom měli doma dobře uložený. Je to věc, která se týká celého našeho života: jestliže má člověk Ježíše na prvém místě, potom se život takového člověka musí odehrávat v Ježíšově stylu.
Až zde je život opravdový a není to žádná vysněná skutečnost. Patří do něj také umírání a smrt. A to všechno může člověk přijmout právě proto, poněvadž jde za Ježíšem
- právě proto, poněvadž jde za tím, kdo byl ukřižován a vstal z mrtvých
- a kdo i nám slíbil účast na svém vzkříšení.
Ten, kdo jde za Ježíšem, si tedy může dovolit v životě mnohé ztrácet, může si také dovolit realistický pohled na smrt - a nemusí před tím vším utíkat. Naopak - může vědět o tom, že ve chvíli ztrácení, "denního umírání" je Ježíši podoben a může dokonce vědět, že zcela se s ním může ztotožnit ve vlastní smrti.
Je to tvrdá řeč a raději bychom z ní unikli? Možná, ale byla by to škoda. Výzva k dobrému zvážení možností, kterou evangelium přináší, když mluví o stavbě věže a o vojenském tažení, to není výzva k vypočítavosti.
Ale je to výzva k denní realitě: když chci být křesťanem, mám si uvědomit, co všechno to obnáší. A potom toto všechno přijmout a pokusit se realizovat. Pak nebude má snaha marná a zbytečná. A jen tak se vyhnu nebezpečí, že před prvou překážkou couvnu nebo od třetí překážky odejdu zklamán a rozhořčen.
Ježíš nám totiž nenabízí ani útěchu, ani těžkosti, ani zajímavou podívanou
- nabízí nám životní cestu, kterou je nakonec on sám. A tato cesta, jakkoliv je náročná, je pro člověka schůdná. A je pro něho dobrá.
—————
Slavnost Zvěstování Páně slavíme devět měsíců před slavností Narození Páně (25. prosince). Připomínáme si tajemství Vtělení Božího Syna, počátek naší spásy.
Naše myšlenky putují do Nazareta v Galileji. Anděl Gabriel oslovuje Pannu Marii a říká: „buď zdráva, Milostiplná, Pán s Tebou“ (Lk 1,28).
Toto tajemství spásy rozjímáme v modlitbě Anděl Páně. Je krásným křesťanským zvykem modlit se tuto modlitbu třikrát denně (ráno, v poledne a večer). Ti, kdo navštěvují věčné město – Řím, se v neděli, v pravé poledne, mohou tuto modlitbu pomodlit se Svatým otcem, poslechnout si jeho krátké rozjímání a nakonec přijmout požehnání.
K: Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
L: a ona počala z Ducha Svatého.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
K: Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
L: ať se mi stane podle tvého slova.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
K: A slovo se stalo tělem
L: a přebývalo mezi námi.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého syna; Vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
—————
Úvodní modlitba:
Kristus ještě nedokončil svoji oběť. Každodenně trpí a umírají lidé v našem
okolí. To je on, jenž pokračuje ve své oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je vlastně
cestou života a pravý křesťan by na to neměl zapomínat.
1. Ježíš odsouzen k smrti
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, ty jsi mnoho mluvil. Je příliš pozdě neodporovat. Ty jsi mnoho učinil, ty ses bil
statečně. Zakročili proti tobě, udali tě a teď poneseš následky.
Pane, já vím, že budu souzen, když se pokusím aspoň trochu žít jako ty.
Pomoz mi bojovat, pomoz mi žít tvé evangelium - až do konce, až do bláznovství kříže.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
2. Ježíš přijímá kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, zde je tvůj kříž. Jako by byl tvůj. Ty jsi neměl žádný kříž, ty jsi přišel hledat naše kříže.
Teď kráčej a trp, je nutné jej nést. Pane, já bych se raději bil za kříž, ale nést ho, to je těžké.
Pomoz mi každého rána znovu a znovu začít tuto dlouhou cestu kříže.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
3. Ježíš padá poprvé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Padl. Okamžik zaváhal a pak padl. Bůh padl do prachu cesty. Pane, vydal jsem se za tebou s velikou
důvěrou a hle, padl jsem. Opustil jsem kříž, který mi překážel.
Pomoz mi, Pane, abych tě nejen začal následovat, ale abych vydržel.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
4. Ježíš potkává svou matku
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, mám soucit s tvou ubohou matkou. Ona zná tvé bolesti a ona trpí. Aniž se ti přiblíží, aniž se tě dotkne, aniž na tebe promluví, spolu s tebou promluví, spolu s tebou spasí svět.
Pane, ukaž mi svoji matku Marii, neužitečnou v očích lidí, ale spolu vykupitelku v očích Božích.
Pomoz mi jít mezi lidmi se zájmem pochopit jejich zlo a jejich hřích. Ať nikdy neuzavřu své srdce.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
5.Šimon pomáhá nést kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Šel cestou, přinutili ho, prvního příchozího, neznámého. Pane, ty chceš mít zapotřebí člověka. Pane i já potřebuji lidi, ale odmítám pomocné ruce. Chci pracovat, bojovat a sám chci zvítězit. A přece po mém boku kráčí přítel, můj bratr. Ty jsi je tam postavil, Pane, a já na ně často zapomínám. Dopřej mi poznat a přijmout všechny Šimony na mé cestě.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
6. Veronika utírá Ježíšovi tvář
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, trpěla tvou bolestí, a když už to nemohla vydržet, odstrčila vojáky a rouškou ti uzřela obličej. Tvé zkrvavené rysy se vtiskly do její roušky. Snad. Do jejího srdce? Zcela určitě! Pane, já se ti chci připodobnit, a proto se potřebuji na tebe podívat. Ale často, Pane, chodím okolo tebe bez povšimnutí a nabízím bližním tvoji smutnou karikaturu. Ale přijď ke mně, Pane, moje dveře jsou otevřené dokořán.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
7. Ježíš padá podruhé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, už nemůžeš dále. Znovu jsi na zemi v prachu, tentokrát tě poráží nejenom váha kříže, ale drtí tě i únava. Pane, mé hříchy jsou strašným uspávacím prostředkem pro moje svědomí. Zvykám si velmi rychle na zlo a nevidím své bližní na mé cestě.
Prosím, tě, ušetři mě zvyku, který uspává.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
8. Ježíš napomíná jeruzalémské ženy
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pláčou, naříkají, ony jsou bezmocné. Nemohou zasáhnout, tak jenom pláčou. Pane, umím mít soucit s tvými bolestmi a s bolestmi světa. Raději naříkám nad hříchy jiných, to je lehčí.
Dej mi, prosím tě, poznat a pochopit, že já jsem hříšník.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
9. Ježíš padá potřetí
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vojáci ho tlučou, ani se už nehýbá. Je nutné se zvednout a jít dál. Pane, ty jsi padl potřetí, ale až na vrcholku Kalvárie. Znovu na každém kroku upadám. Ztrácím-li odvahu, Pane, jsem ztracen. Když zápasím, jsem zachráněn, protože ty jsi také padl potřetí, ale na vrcholu hory.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
1O. Ježíš zbaven šatů
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neměl jsi už nic víc, než svoje šaty. Ale i ty jsou zbytečné. Jediná věc je potřebná, Pane, tvůj kříž!
Pane, já se musím zbavit všech svátečních šatů, které mi překážejí v životě a skrývají všecko, co není podle tvé vůle.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
11. Ježíš přibit na kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jak jsi velký Pane, tak se pokládáš na kříž. Celý jsi ho naplnil. A abys byl jistější ve spojení s ním, dovoluješ lidem, aby tě na něj dokonale přibili.
Já nemám právo vybírat si dřevo svého kříže. Kříž je už připraven, přesně na moji míru a ty mi ho nabízíš každý den.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
12. Ježíš umírá na kříži
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tady jsi, nehybný na svém kříži, Pane, sám mezi nebem a zemí, v kruté tmě. Hořící láskou jsi pozvedl svůj život za hříchy celého světa až na okraj svých rtů a v jediném výkřiku odevzdal všechno: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!"
Pane, pomoz mi zemřít pro tebe, pomoz mi zemřít pro bližní.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
13. Ježíš položen do klína své matky
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tvoje dílo je dokončeno, a v tvé tiché a klidné tváři je jakoby záblesk spokojeného úsměvu. Způsobil jsi své matce hodně bolestí, ale ona je na tebe hrdá.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za mne. Dopřej mi milosti pro zásluhy svého Syna, abych nikdy neusnul bez odpuštění našeho Otce.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
14. Ježíš položen do hrobu
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Už je pohřben a kámen je přivalen. Rodina pláče, přátelé jsou opuštěni. Tentokrát už opravdu všechno skončilo. Pane, ještě není konec. Já ještě kráčím a mám svůj úkol a moji bližní také. Rozdělujeme si mezi sebou to, co jsi ty přijal za úkol posvětit. To je moje naděje. I když je cesta
těžká, já vím, že na jejím konci čekáš na mě ty ve své slávě.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
Závěrečná modlitba:
Pane, pomoz mi kráčet věrně po tvých cestách, pevně na mém místě uprostřed zástupu lidí. Pomoz mi hlavně, abych tě viděl a abych ti pomáhal ve všech svých bratřích na své pozemské pouti.
—————
Pane, veliký a mocný ve slově a v činu. Chceme si v této chvíli připomenout velikost tvé oběti života a učit se přijímat kříž. Pokračuješ ve své oběti v každém z nás, kde trpíš a umíráš za hříchy světa.
Křížová cesta je cesta života. Pojď s námi a buď nám Šimonem i Veronikou. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, Pilát tě odsoudil. Rozsudek je vynesen. Nikdo ze žalobců nepomyslel na to, že přijde chvíle, kdy bude každý z nich stát před soudem lidí a především před soudem Božím. I my často stojíme u soudu: Soudí nás lidé, posuzujeme se sami, jednou nás přijdeš soudit i Ty. V této chvíli k tobě voláme:
ROZPOMEŇ SE NA NÁS PANE!
Až shromáždíš lidi ze všech konců světa:
Až se začnou pohybovat nebeská tělesa:
Až staneme před tvým soudem:
Až nás naše svědomí bude obviňovat ze zlých skutků:
Až tě uvidíme přicházet ve slávě s nebeskými anděly:
Až začneš oddělovat dobré od zlých:
Až budeme očekávat tvůj rozsudek:
Smiluj se Pane, odprošujeme tě a prosíme o tvou milost a milosrdenství, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Spasiteli, podrobuješ se rozsudku vladařovu. Ochotně přijímáš kříž. Jak se to liší od našeho přijímání kříže života. Voláme k tobě slovy:
SMILUJ SE NAD NÁMI, PANE!
Kdykoliv se kříže bojíme:
Kdykoliv kříže odmítáme a utíkáme před ním:
Kdykoliv je kříž pro nás těžký a nesnesitelný:
Kdykoliv se neochotně podrobujeme tvé vůli:
Kdykoliv se nám zdá, že trpíme nespravedlivě:
Kdykoliv chceme jít za tebou jen slovy a ne skutky:
Pane, nauč nás, co znamená: Kdo chce za mnou přijít, vezmi svůj kříž a následuj mne! Smiluj se nad námi, Pane, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Vykupiteli, nemohl jsi již kříž unésti. Upadl jsi pro slabost svého těla. I my často padáme pod křížem pro slabost těla i duše. Voláme k tobě slovy:
BUĎ S NÁMI, PANE JEŽÍŠI!
Když naříkáme nad svými bolestmi:
Když padáme pod tíhou kříže:
Když se proti tobě bouříme:
Když nechceme povstat a jít dál:
Když se stydíme za své hříchy a poklesky:
Když hříchy zlehčujeme a pády všelijak omlouváme:
Dej nám sílu nejen odhodlaně nastoupit cestu za tebou, ale i přes všechny pády nevěrnosti a snad i hříchy, znovu povstat a vytrvat, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane, ze všech stran na tebe hledí nepřátelské obličeje. Zaryté a zatvrzelé. Jen pohled tvé Matky byl jiný - útěšný a povzbuzující. Voláme ke tvé Matce slovy:
ORODUJ ZA NÁS KRÁLOVNO MUČEDNÍKŮ!
Panno Maria:
Ve chvílích bolesti a radosti:
Při práci pro naše bližní:
Při návštěvách nemocných a opuštěných:
Při setkání s lidskou bolestí:
Kdykoliv náš pohled má povzbudit a dát naději:
Kdykoliv bližního odmítáme:
Kdykoliv trpíme zlem, které udělali jiní:
Buď při nás, Panno Maria, neboť chceme potkávat tvého Syna v každém z bližních, aby naše radost byla odleskem věčné radosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pane Ježíši, nezůstal jsi bez pomoci. Přinutili Šimona, aby ti pomohl nést kříž. I nám dáváš na cestu pomocníky. Od svého narození jsme v péči rodičů, učitelů, příbuzných, přátel. Za všechny tě prosíme:
DOPŘEJ JIM VĚČNÝ ŽIVOT!
Našim rodičům za lásku, péči a starostlivost:
Našim sourozencům za kamarádství, pomoc a rodinné společenství:
Biskupům, kněžím a katechetům za hlásání Božího slova a zvěsti o tobě:
Přátelům za duchovní život sblížení, za radu a slova povzbuzení:
Manželům a manželkám za práci, obětavost, lásku a radost manželského života:
Všem, kteří nám v životě jakkoliv pomohli:
Všem neznámým, kteří jsou připraveni nám pomoci:
Odplať Pane, všem našim dobrodincům věčným životem, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Statečná žena stojí před tebou, Pane, a nabízí ti pomoc. Je to pomoc velmi nepatrná, ale tys za ni vděčný. Přiznáváme se, že v nás je mnoho zla, které nám brání vidět maličkosti dobra. Voláme k tobě:
VYSVOBOĎ NÁS, PANE!
Od nelásky a nenávisti:
Od nevděčnosti a pohrdání nepatrnými službami:
Od bázlivosti a sobeckosti:
Od vychloubání, ješitnosti a pýchy:
Od zatvrzelosti a pokrytectví:
Od lakoty a závisti:
Od mravní špíny a nečistoty:
Vysvoboď nás, Pane, ode všeho, co nám brání blížit se k tobě. Chceme se podobat Veronice, abychom byli tebou královsky odměnění ve věčné slávě, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, nezůstalo při jednom pádu. Ani v našem životě tomu není jinak. Ovšem, ty padáš, protože jsi slabý, my padáme do hříchu, protože jsme líní a lhostejní. Voláme k tobě slovy:
PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS!
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost zatvrzelosti a veď nás k pokání:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost pokrytectví a veď nás k opravdovosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost náladovosti a veď nás k trpělivosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost lenosti a veď nás k vytrvalosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost roztrpčenosti a veď nás k radosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost povrchnosti a veď nás ke svátosti:
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, ženy velmi dobře poznávají tvé hrozné postavení. Chtějí ti pomoci, jsou bezmocné, proto ze soucitu pláčou. Planý soucit odmítáš, neboť nepomáhá, chceš změnu srdce. Voláme k tobě slovy:
ODPUSŤ NÁM PANE!
Náš planý soucit s trpícím bližním:
Prázdná slovy útěchy:
Naši neochotu opravdově pomoci:
Neschopnost vidět bídu kolem nás:
Zlou vůli ubližovat a radovat se ze zla:
Netrpělivost s nemocnými:
Smutek, který rozséváme:
Povýšennost, když se nám daří dobře:
Malomyslnost, když trpíme:
Dej nám pochopit, že chceš naši záchranu, ale že nás spasíš, jen když budeme dělat pokáním, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Náš Vykupiteli, bolestný průvod je již téměř u konce a ještě jeden bolestný pád. Ježíši, vlej do naší duše důvěru v tebe. Je naděje, že dojdeš na Kalvárii? Každý nový pád v nás podlamuje důvěru, že dojdeme k tobě. Proto voláme slovy:
CHCEME V TEBE DŮVĚŘOVAT!
Když upadáme a hřešíme:
Když pociťujeme slabost:
V opuštěnosti a nemoci:
V pokušení a v boji s hříchem:
V temnotách i v radostech:
V pochybnostech, zda nás přes naše vzpoury ještě miluješ:
Když na nás doléhá zloba druhých:
Když se obáváme, že nás zavrhuješ:
Dobrotivý Ježíši, upevni naši víru, abychom ti vždycky dokázali důvěřovat a pociťovat tvoji lásku, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Jsme u cíle. Konečně by sis Pane, mohl odpočinout. Ale teď teprve začne to nejhorší. Podávají ti hořký nápoj, ale tvoje duše nezahořkne. Naopak. S velkodušností se nabízíš Otci jako smírná oběť. Kolikrát máme v duši hořkost místo lásky, kolikrát ji způsobili druzí svou tvrdostí a necitelností. Místo omluv a výmluv voláme:
ODPROŠUJEME TĚ, PANE!
Za tvrdost srdce těch, kteří ubližují:
Za hořkost, kterou jsme druhým zaseli do srdce:
Za krutost a necitelnost:
Za touhu po odpočinku, na který jsme neměli právo:
Za nevíru a zoufalství:
Za duchovní bídu, kterou jsme zavinili:
Za odmítání svátostí:
Pane Ježíši, dej nám svou radost i ve chvílích, kdy se budeme připravovat na smrt, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Náš Spasiteli, přibíjíme tě na kříž. Jako beránek jsi kladen na oltář a následuje první pozdvihování. Tvá láska k nám tě přivedla na kříž. Nemilujeme tě tak, jak si zasluhuješ. Proto k tobě voláme:
DEJ, AŤ TĚ VÍCE MILUJEME!
Když se modlíme, pracujeme, odpočíváme:
Když trpíme:
Když nás lidé pronásledují:
Když se nám podaří udělat dobrý skutek:
Když jsme zklamáni a zrazeni:
Když vítězíme nad zlem:
Když prohráváme a ustupujeme:
Miluj nás, Pane, a rozněcuj naši malou lásku, abychom tě milovali nadevšecko, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Tvoje smrt, Pane, je i naší smrtí, je smrtí za nás a místo nás. Uvěřili jsme v tuto pravdu, neboť jsi ji dokázal svým životem. Posilni naši víru! Voláme k tobě:
VĚŘÍME V TEBE, PANE!
Tys pravý Bůh a člověk:
Tys jednorozený Syn Mariin:
Tys svými zázraky dokázal, že jsi pravý Bůh:
Ty ses nám ve všem podobal, kromě hříchu:
Tys zemřel na kříži, abys nás vykoupil:
Tvoje smrt se nekrvavě opakuje na oltáři:
Tys pod způsobou chleba a vína přítomen mezi námi:
Ty k nám promlouváš, kdykoliv nasloucháme Evangeliu:
Ty nás zveš k sobě, neboť jsi cesta, pravda a život:
Ty nám posíláš svého svatého Ducha:
Ty k nám mluvíš ve své Církvi:
Tys naše záchrana a jediná naděje:
Věříme v tebe, Pane, pomoz naší slabé víře, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Svatá Panno, pomalu složili Ježíšovo tělo na tvůj klín. Není smutnější chvíle. Ten, kterému jsi dala pozemský život, dal věčný život nám. I náš pozemský život skončí. Pros za nás hříšné v hodinu smrti naší. Stůj pod naším křížem a přijmi nás také do svého náručí. Voláme k tobě:
UKAŽ NÁM SVÉHO SYNA!
Až dokončíme pouť svého života:
Až budeme opouštět svět:
Až se nebudeme moci modlit:
Až přestaneme vnímat své okolí:
Až se k nám bude blížit Satan, aby nám připomněl naše hříchy:
Až z dáli uslyšíme přísný hlas Soudce:
Až bude Bůh vážit naše hříchy:
Dříve než řekne slovo rozsudku:
Matko, přijmi nás, jako naše ochránkyně, do sboru svatých, kde zní sláva Otci i Synu i Duchu svatému na věky věků. Amen.
Pane, ještě není konec i když je hrob zapečetěn. Poslední slovo řekneš až vstaneš z mrtvých. Ve chvíli, kdy jsme se zastavili u tvého hrobu, voláme:
DĚKUJEME TI, PANE!
Za tvé narození a mládí:
Za tvůj Božský život:
Za tvé zázraky:
Za každé tvé slovo:
Za dar věčného života:
Za tvé přísliby:
Za tvou Matku:
Za tvé utrpení a smrt:
Za tvé zmrtvýchvstání:
Za seslání Ducha Svatého:
Za tvou Církev:
Za naše biskupy a kněze:
Za dobu, ve které žijeme:
Za svědectví, která vidíme u druhých:
Za dary Ducha svatého:
Za radost, kterou můžeme rozdávat:
Za lásku, kterou nás zahrnuješ:
Za každý den prožitý v milosti:
Za tvé požehnání:
Za drobnosti, které nás pozdvihují k tobě:
Za utrpení a zkoušky:
Za naději ve zmrtvýchvstání a život budoucího věku:
Za svátosti, které můžeme přijímat:
Za dary, které dáváš celému světu:
Vzdáváme ti díky, Bože, za všechna tvá dobrodiní, vždyť co máme dobrého, máme od tebe, neboť ty žiješ a kraluješ nad národy po všechny věky věků. Amen.
Závěrečná modlitba
Pane, cesta do nebe je krátká a trnitá. Je to životní křížová cesta. Stojí za to po ní jít, to jsme poznali. Drž nás, ať z ní nesejdeme, abychom tě chválili s Pannou Marií a se všemi svatými po všechny věky věků. Amen.
Vhodnou myšlenkou pro tuto dobu je biblický text z Listu Židům 10, 24.: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“
—————
Drazí ,
Ve středu 5.3. 2025 vstoupíme do postního období, kde je nám nabízena možnost uvažovat o jádru křesťanského života. Tento den, nazvaný Popeleční středa, je dnem přísného půstu.
PRAVIDLA PŘÍSNÉHO PŮSTU NA POPELEČNÍ STŘEDU
Tato doba je vhodná k tomu, abychom za pomoci Božího Slova a svátostí obnovili svoji osobní i společnou cestu víry. Postní doba má odlišný charakter než ostatní části liturgického roku. Je to doba našeho obrácení, změna smýšlení, činění pokání. Je to doba naší vnitřní duchovní obnovy, což by mělo vyvrcholit opravdu dobrou a náročnou předvelikonoční svátostí smíření. Je to doba přípravy na obnovu našich křestních slibů ve vigilii Veliké noci. A konečně je to doba, kdy máme rozjímat o umučení našeho Pána Ježíše Krista.
Při mši svaté na Popeleční středu probíhá svěcení popela a udělování popelce. Na znamení, že se chceme skutečně obrátit, budeme všichni označeni na čele posvěceným popelem. Přitom uslyšíme slova kněze: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš!“ Právě při označování popelem si máme všichni – jeden vedle druhého – uvědomit a přiznat svou nedokonalost.
Vhodnou myšlenkou pro tuto dobu je biblický text z Listu Židům 10, 24.: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“
Nacházejme novou důvěru v Ježíše Krista jako nejvyššího kněze, který pro nás získal odpuštění a přístup k Bohu. Hledejme s upřímným srdcem a s plnou vírou, držme se pevně naděje, kterou vyznáváme. Buďme pozorní k potřebám našich blízkých a pomáhejme dobrými skutky.
Také se říká, že pro posílení evangelních postojů je dobré účastnit se shromáždění – liturgie, vyhledávat dobrá společenství, nezapomínat na modlitbu, účastnit se rozjímání při Křížové cestě a zachovávat postní dny.
Vladimír Pavlas
—————
Každý pátek je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.
Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání.Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.
Půst: odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi a podobně.
Skutek zbožnosti: účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba sv. růžence, studium křesťanské nauky, meditace a podobně.
Skutek lásky: návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství a podobně.
Na počátku a v závěru postní doby, to je na Popeleční středu a na Velký pátek, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy. Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného 18. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 18. rokem a po dovršení 59. roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem (Poenitemini III).
Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí - přispívali na dobré účely, například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy atd.
Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně, i tento závazek je možné splnit v kterémkoliv kostele a kdykoli během roku avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční.
Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu nemeškal a obnovil své přátelství s Bohem ihned dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí pokání.
Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat a přijmout Nejsvětější Svátost se sice vyhoví zákonu, ale nejvyšší zákon je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji.
Všechny vnější projevy pokání ať vycházejí z upřímného srdce!
Tento postní řád nabývá platnosti dnem vyhlášení, to je od první neděle postní, dne 3. března 1974. Vaši ordináři.
Tento postní řád, jenž je stále platný, doplňujeme Rozhodnutím ČBK o pateru přikázáních, zasvěcených svátcích a postech ze dne 4. 7. 2000.
Patero církevních přikázání
O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid.
Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok.
Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době.
Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.
Přispívat Církvi na její potřeby.
Zasvěcené svátky
Všechny neděle
Slavnost Narození Páně
Slavnost Matky Boží Panny Marie
Církev doporučuje stejně slavit také:
Zjevení Páně
Nanebevstoupení Páně
Těla a Krve Páně
Neposkvrněné početí Panny Marie
Nanebevzetí Panny Marie
svatého Josefa
svatých Petra a Pavla
svatých Cyrila a Metoděje
svatého Václava
Všech svatých
Posty
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu:
Zdrženlivost od masa i újma v jídle.
(zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let)
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost, je dnem pokání.
Formou pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba.
—————
1970 - Omítnutí celého kostela, obílení. Jednalo se o rozsáhlou opravu, na které se podílela celá farní obec.
Sbírku na opravy vybíral od jednotlivých rodin v celé farnosti pan Jaroslav Benák (malíř a loutkař) a pan Joksch (kostelník). Sbírka činila 80 000 Kčs.
Omítání kostela:
prováděl zedník pan Hondl a dva přidavači, omítání se též účastnila Okrouhlička a Kochánov.
Pomocných prací, otloukání omítek: pan Bouda, Walter Joksch, Ervin Joksch, Josef Joksch, školník pan Novák, bratři Pavlasovi, Václav Prokš, Petr Bošacký, Petr Mikelfeit, Jan Kučírek, Jaroslav Drápal,Václav Drápal, František Kotrba, Jaroslav Brabenec, Stanislav Mach, dále Marie Kotrbová, Vlasta a Eva Brabencová, slečna Nováková. (za P. Vojtěcha Martina)
1971 - Po dohodě s MNV a za pomoci tajemníka Miroslava Brabence byl obnoven park kolem kostela a vybudovány asfaltové chodníky. Téhož roku byla omítnuta fara a vyměněny okna na faře. (za působení kněze Vojtěcha Martina)
1986 - Kostelní věž s cibulovou kopulí byla pokryta měděným plechem, opravu provedl místní klempíř pan Krejčí. Na faře zbudována koupelna a sociální zařízení. (za P. Josefa Jakubce)
Na faře v čp. 33 byla instalována kanalizace a opraveny místnosti v přízemí, což bylo obojí hrazeno z darů farníků celé kolatury a zdarma provedeno řemeslníky z Poličky a Dolních Bojanovic.
1989 -1990 Byla odstraněna stará krytina kostelní střechy a nahrazena alukrytem v červené barvě. Střecha, opravy krovů a oplechování sanktusové věže měděným plechem. (za P. Josefa Pikarta a P. Josefa Kuře)
1993 - Kostel byl nově vymalován, zaveden plyn. Byly odstraněny oba boční oltáře a zpovědnice. Při malování kostela a sakristie byly nalezeny fresky. Barokní oltáře byly odvezeny k restaurování, do prostoru kostela se však nevrátily. ( za P. Kapistrána Obdržálka) .
2004?- Byla prodána farní budova Biskupstvím Hradec Králové.
Výměna lavic a dveří kostela, elektronické zabezpečení památky.
2005 - Nainstalováno automatické zvonění- za peněžní dar Obecního úřadu Štoky.
2010- Parkové úpravy, oprava schodů proti bývalé faře, nátěr oken a dveří, nové schody k hlavnímu oltáři, výmalba kostela místním malířem panem Kubátem, opraveny omítky před malováním. Byly natřeny všechny přístřešky a věžní okenice.
(V tomto roce byly dvakrát v krátké době ukradeny okapové svody, první krádež 8 000 Kč, druhá do 20 000Kč).
Opravola se fasáda kostela. Zvětralá omítka byla nahrazena novou, západní část kostela byla znovu obílena. Byla provedena i úprava liturgického prostoru a položení koberce přes celé kněžiště (koberec si hradili návštěvníci kostela sami 12 000Kč). Na fasádu kostela přispěla obec částkou 50 000 Kč. Výmalbu kostela 15 000Kč uhradil dárce z Kochánova.
Koncem roku bylo opraveno automatické zvonění - výměna spáleného lineárního motoru. Oprava byla prováděna firmou - oprava mohla stát 10 000 Kč.
Neni známo zda přispělo požadovanou částkou Ministerstvo kultury. Biskupství Královehradecké nepřispělo na opravy ani z peněz za prodej fary. ( za P. Jakuba Meda)
2011- Začátkem června bylo dokončeno obílení kostela- zbývající části a to firmou Montef z Jihlavy. Na fasádu kostela přispěla obec částkou 50 000 Kč. Kraj Vysočina a farníci. Biskupství Královehradecké se na financování oprav nepodílelo. ( za P. Jakuba Meda)
2017 - 2018 Začátek restaurování varhan kostela sv. Jakuba Staršího ve Štokách. Celková částka, potřebná ke kompletnímu restaurování činí 906 200,00 Kč.
Na financování se podílel Kraj Vysočina, MKČR, Městys Štoky a farníci. Všem patří poděkování za jejich štědrost pro obnovu nástroje, který bude sloužit další generaci.
14. 9. 2018 Slavnostní posvěcení opravených varhan. Pontifikální mši svatou celebroval o svátku Povýšení Svatého Kříže J. E. Mons. JUDr. Ing. Jan Vokál JU. D. Sídelní biskup královéhradecký
Vladimír Pavlas
—————
Sedící P. Josef Kuča. 2. na levé straně a sbor učitelů štocké školy
Kněz ve farnosti Štoky P. Josef Kuča
kněz – diecéze Hradec Králové
administrátor ve farnosti Štoky (Havlíčkobrodsko)
* 21. listopadu 1913, Čechy (farnost Domaželice, u Přerova)
† 11. června 1949
Po absolvování 5 tříd státního reálného gymnázia v Olomouci (maturitní zkoušku složil později v Třebíči) vstoupil do řádu kapucínů; při obláčce v pražském klášteru u Panny Marie Andělské 1. 8. 1930 obdržel řádové jméno Benvenutus.
Jednoduché sliby složil 2. 8. 1931 v Praze, slavné sliby 8. 12. 1934 za studií v Saint Symphorien (u Tours) ve Francii. Od roku 1935 byl v klášteře v Olomouci; kněžské svěcení přijal 4. 7. 1937 v Olomouci. Od roku 1938 působil jako představený Serafinské školy v Třebíči, od 2. 3. 1940 se stal lektorem teologie v Olomouci.
V roce 1941 přešel jako diecézní kněz do služeb královéhradecké diecéze (oficiálně inkorporován 13. 9. 1944). Od 1. 10. 1941 působil jako kaplan v Lázních Bělohrad (v letech 1942-1944 spravoval i farnosti Choteč a Mlázovice). Poté byl kaplanem a administrátorem v Petrovicích (u Nového Bydžova, listopad 1944 až červen 1945) a v Kuklenách (u Hradce Králové, červenec 1945 až duben 1948).
Konečně 1. 5. 1948 nastoupil jako administrátor interkal. ve farnosti Štoky (mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou). Zemřel náhle 11. června 1949 (příčina smrti nevysvětlena, ale podle pitvy snad na otravu neznámým jedem – sdělení polenského vikáře a faráře z Borové P. Jaroslava Bartoše z 15. 6. 1949).
13. června byly ve Štokách vykonány pohřební obřady, poté byl zemřelý převezen do rodné obce Čechy a tam 14. června 1949 pohřben.
/zdroj – Biskupská konzistoř v Hradci Králové; NA Praha – fond: Řádový archiv kapucínů
16. - 20. st., inv. č. 163 – Řádová matrika; KRAUMAN, E.: Kapitoly z historie Štoků. Štoky 1997, s. 84; Schematismus duchovenstva Diecése královéhradecké na rok 1949, s. 238; informace P. Jindřicha Zdíka Charouze OPraem ze Želivu (Podle svědectví tamních usedlíků měl v 50. letech zemřít za podezřelých okolností).
Dobrý den pane Pavlas,
zasílám Vám informace ohledně P. Josefa Kuči. Je pohřben na místním hřbitově v Domaželicích v rodinném hrobě. Hrob č. 150, rodina Kučova – Mikešova. Na pomníku je napsáno P. Josef Kuča 1913 – 1949.
Snad Vám tato informace postačí.
S přáním pěkného dne
Oldřiška Suchánková
matrikářka
—————
Postní doba začíná Popeleční středou a končí až o Velikonocích. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak začátek postní doby
– Popeleční středa připadá na 5. 3. 2025.
Pod názvem masopust se tedy skrývá celé období od Tří králů až do začátku postní doby.
Na Moravě se toto období označuje jako fašank, fašinek nebo ostatky.
Tučný čtvrtek
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí. Nazývali ho jako "tučný čtvrtek" lidově řečeno"tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. . Obvykle bývá k obědu znamenitá vepřová pečeně, knedlík a zelí. Každý si na tučný čtvrtek má dopřát tolik piva a mastného jídla, co snese.
Taneční nebo masopustní neděle
Po bohoslužbách a vydatném obědě se všichni chystali k muzice, která vyhrávala na návsi. Takto hudebníci zvali k muzice do hospody, kde teklo pivo proudem a z bot tanečních párů se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách. V tento den také hospodyně smažily koblihy pro masopustní průvod.
Masopustní pondělí
Na masopustní pondělí se pokračovalo v tanci. Byl to takzvaný "mužovský bál". Ten byl pouze pro ženaté a vdané, protože sedláci při tanci vyhazovali selky vysoko ke stropu. To jen pro to, aby se prý na poli urodil vysoký len a oves.
Maškarní masopustní úterý
Vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se pořádaly průvody maškar nebo hrály žákovské divadelní hry. Maškarní zábava probíhala zpravidla v úterý před Popeleční středou, byla vrcholem masopustu. Mezi masky patřil medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem, smrtka s kosou. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
V tento den bývalo zvykem, že se slepicím sypalo zrní do kruhu z řetězu, aby nezabloudily a nezanášely. V tentýž den se nemělo věšet prádlo na půdu, neboť to prý vedlo k přemnožení blech. Ženy nesměly šít, aby slepice dobře nesly. Masopustem končil tanec a tančit se smělo až zase v květnu při stavění májky a poté až zadlouho o podzimním posvícení. Čím byla maska pitvornější, tím budila větší pozornost. Masopust byl zakončen tradičním "pochování basy". To byl symbol, že si čtyřicet dní nevrzne na tanečních veselicích.
Sestavil Vladimír Pavlas
—————
2. února oslavíme svátek Uvedení Páně do chrámu.
Lidově se tento svátek nazývá Hromnice. Tímto svátkem dříve končila doba vánoční a z kostelů se odstranila vánoční výzdoba. V den tohoto svátku si připomínáme událost, kdy Maria a pěstoun Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do chrámu, aby ho odevzdali Bohu.
Svátek je obohacen symbolem žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu v křesťanském životě.
- Svíce a její světlo je symbolem života
- Svítí na cestu
- Ukazuje směr
- Tvoří společenství
- Vyjadřuje jednotu
- Dohořelá svíce měří náš čas
Tato symbolika provází nejen křesťany, ale i ty kteří vnitřně se s touto symbolikou ztotožňují.
Svíce rozsvěcujeme na adventních věncích, vánočním stromku, při narozeninách na dortech, když je nečas a nesvítí světlo, při významných událostech, ve chvílích ticha a proseb, na hrobech těch, kteří mezi námi nejsou.
Jan 1, 9 – 11 Bylo však pravé Světlo, jež osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. Na světě byl, a svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali.
Všem přeji dny prozářené světlem
Vladimír Pavlas
—————
—————
