Drazí přátelé
Dnes jsme v evangeliu slyšeli o pokušení Pána Ježíše. Pojmy jako ďábel a peklo se nejvíce přeneslo do lidových pohádek. Věřící člověk si pod tímto jménem ďábel nejčastěji představujeme neosobní zlo. Představy o ďáblu, který má koňské kopyto a zanechává po sobě pach, jsou pohádkové představy. Možná by bylo lépe představit si ho jako pěkně vyholeného blahobytného pána, který je módně oblečen, šíří kolem sebe vůni a chová se bezvadně. Bylo by to v každém případě bližší dnešnímu úryvku evangelia, které ho líčí jako bytost, která dovede volně a velmi dovedně hovořit s Bohem, která dobře zná Písmo a dovede ho vtipně použít a to lépe než kněz nebo biskup. Ale neklamme sebe ani druhé. Bylo by to krásné, kdybychom mohli prohlásit, že ďábel neexistuje. Ale to bychom museli odvážně škrtnout celé pasáže Písma svatého. Že by snad ďábel bral na sebe podobu a zjevoval se jako Mefisto Faustovi, s tím se asi nesetkáme. Ale, že ďábel skrze člověka projevuje svou moc je vidět na každém, kdo podlehne jeho našeptávání. To vše probíhá v naší hlavě, v našich myšlenkách a pak stačí jen podlehnout a konat. Nenamlouvejme si, že to není možné, ďábel nevynechává žádného z nás. Veškeré zlo, které vidíme a sami prožíváme přichází skrze jednotlivce, kteří dokážou i to nejhorší zlo na zemi. Podívejme se do dějin současné Rusko a Úkrajina, jak ďábel ovládl člověka.
Evangelista jen znázorňuje boj, který se odehrál v Ježíšově nitru a ukazuje boj člověka se zlem.
Ježíš byl sám na poušti. Dlouho se postil. Dovedeme si představit jeho rozpoložení? Je hrozné být sám. My dnes ani dost dobře nevíme, co to znamená. Venku, na ulici, na procházkách, všude jsou kolem nás lidé. Můžeme slyšet rytmus jejich kroků, jejich hlasy, jejich práci. Nikdy nejsme docela sami. Máme televizi, mobily, slyšíme neustále hluk projíždějících vozidel. Někdy si přejeme být sami v klidu, nic neslyšet a s nikým se nevidět. Víme však co nás v takové samotě čeká? Může se klidně stát, že budeme i my slyšet hlasy a budeme najednou vidět, jak špatně známe souvislost kolem nás a jak špatně známe sami sebe. Možné to přece klidně je.
Dělá nám potíž, abychom pochopili smysl Ježíšova pokušení. Dělá nám potíže představit si Ježíše a ďábla pěkně vedle sebe. Asi je to další doklad, že jsme nikdy nebrali a ani nebereme lidství Ježíšovo vážně. Hrajeme si rádi s myšlenkou, že na sebe jen vzal roli člověka, tak, jako se bere role v divadle, že jen člověka představoval. Jenže on byl člověk jako jsme my. K lidství nepatří jen bolest a smrt, patří k němu také možnost být vystaven útoku ze strany zla. Všechna tři pokušení mají společného jmenovatele. Kristus je prožívá nejen na poušti, nýbrž i na výšinách možnosti nekonečné moci. Má ji a proč ji nepoužije? Moc je přece to nejkrásnější, co vůbec je. Mít moc, to přitahuje, vábí, oslepuje,jak se ukázat druhým.
Chleby místo kamene, to znamená, proč nějaké sebezapírání, strádání, proč oběti? Jde to pohodlněji a jde to také. Máš moc, proč to tedy neuděláš?
Skok z věže znamená, proč se snažit získat lidi láskou, je to zdlouhavé a nevděčné. Udělej to s mocí a slávou. Lidé stejně netouží po ničem, než po krásné podívané, máš možnost, tak ji poskytni.
Kleknout před satanem, to je cíl všech pokušení i těch dvou prvních pokusů o moc. Kdo ji bezohledně využije jen pro sebe, ten už je ve sféře, kde se neklaní Bohu, nýbrž satanovi.
Vím, že se nám to může zdát naivní, ale i apoštolové trpěli stále touhou po moci. Nemohli pochopit Ježíšovo jednání, chtěli, aby se ukázalo co dovede, znamenalo by to mnoho i pro ně. Jednou, když před nimi obyvatelé jednoho města zavřeli brány, prosili: „sešli na ně oheň!“. Kolikrát se něco podobného opakovalo. Jak asi bylo Ježíšovi, když viděl tolik bídy kolem sebe a měl moc ji i odstranit. Uvědomoval si jistě, že by mohl nastolit trvalý mír a blahobyt, ale on to neudělal. Chtěl získat jejich lásku a víru. Kolik síly musel mít, když na konci života nezvolil jinou cestu, než tu, která vedla ulicí posměchu a
utrpení přímo na Kalvárii.
Že nám to dnes už nic neříká? Toto pokušení je neustále pozadím, na kterém se odehrává drama lidstva. Touha po moci je pro nás největším pokušením. Jen se podívejte do dějin lidstva, kam ho tato touha po moci vedla. Kolik slz kolik krve má na svědomí.
—————
Úvodní modlitba:
Kristus ještě nedokončil svoji oběť. Každodenně trpí a umírají lidé v našem
okolí. To je on, jenž pokračuje ve své oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je vlastně
cestou života a pravý křesťan by na to neměl zapomínat.
1. Ježíš odsouzen k smrti
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, ty jsi mnoho mluvil. Je příliš pozdě neodporovat. Ty jsi mnoho učinil, ty ses bil
statečně. Zakročili proti tobě, udali tě a teď poneseš následky.
Pane, já vím, že budu souzen, když se pokusím aspoň trochu žít jako ty.
Pomoz mi bojovat, pomoz mi žít tvé evangelium - až do konce, až do bláznovství kříže.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
2. Ježíš přijímá kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, zde je tvůj kříž. Jako by byl tvůj. Ty jsi neměl žádný kříž, ty jsi přišel hledat naše kříže.
Teď kráčej a trp, je nutné jej nést. Pane, já bych se raději bil za kříž, ale nést ho, to je těžké.
Pomoz mi každého rána znovu a znovu začít tuto dlouhou cestu kříže.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
3. Ježíš padá poprvé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Padl. Okamžik zaváhal a pak padl. Bůh padl do prachu cesty. Pane, vydal jsem se za tebou s velikou
důvěrou a hle, padl jsem. Opustil jsem kříž, který mi překážel.
Pomoz mi, Pane, abych tě nejen začal následovat, ale abych vydržel.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
4. Ježíš potkává svou matku
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, mám soucit s tvou ubohou matkou. Ona zná tvé bolesti a ona trpí. Aniž se ti přiblíží, aniž se tě dotkne, aniž na tebe promluví, spolu s tebou promluví, spolu s tebou spasí svět.
Pane, ukaž mi svoji matku Marii, neužitečnou v očích lidí, ale spolu vykupitelku v očích Božích.
Pomoz mi jít mezi lidmi se zájmem pochopit jejich zlo a jejich hřích. Ať nikdy neuzavřu své srdce.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
5.Šimon pomáhá nést kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Šel cestou, přinutili ho, prvního příchozího, neznámého. Pane, ty chceš mít zapotřebí člověka. Pane i já potřebuji lidi, ale odmítám pomocné ruce. Chci pracovat, bojovat a sám chci zvítězit. A přece po mém boku kráčí přítel, můj bratr. Ty jsi je tam postavil, Pane, a já na ně často zapomínám. Dopřej mi poznat a přijmout všechny Šimony na mé cestě.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
6. Veronika utírá Ježíšovi tvář
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, trpěla tvou bolestí, a když už to nemohla vydržet, odstrčila vojáky a rouškou ti uzřela obličej. Tvé zkrvavené rysy se vtiskly do její roušky. Snad. Do jejího srdce? Zcela určitě! Pane, já se ti chci připodobnit, a proto se potřebuji na tebe podívat. Ale často, Pane, chodím okolo tebe bez povšimnutí a nabízím bližním tvoji smutnou karikaturu. Ale přijď ke mně, Pane, moje dveře jsou otevřené dokořán.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
7. Ježíš padá podruhé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, už nemůžeš dále. Znovu jsi na zemi v prachu, tentokrát tě poráží nejenom váha kříže, ale drtí tě i únava. Pane, mé hříchy jsou strašným uspávacím prostředkem pro moje svědomí. Zvykám si velmi rychle na zlo a nevidím své bližní na mé cestě.
Prosím, tě, ušetři mě zvyku, který uspává.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
8. Ježíš napomíná jeruzalémské ženy
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pláčou, naříkají, ony jsou bezmocné. Nemohou zasáhnout, tak jenom pláčou. Pane, umím mít soucit s tvými bolestmi a s bolestmi světa. Raději naříkám nad hříchy jiných, to je lehčí.
Dej mi, prosím tě, poznat a pochopit, že já jsem hříšník.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
9. Ježíš padá potřetí
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vojáci ho tlučou, ani se už nehýbá. Je nutné se zvednout a jít dál. Pane, ty jsi padl potřetí, ale až na vrcholku Kalvárie. Znovu na každém kroku upadám. Ztrácím-li odvahu, Pane, jsem ztracen. Když zápasím, jsem zachráněn, protože ty jsi také padl potřetí, ale na vrcholu hory.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
1O. Ježíš zbaven šatů
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neměl jsi už nic víc, než svoje šaty. Ale i ty jsou zbytečné. Jediná věc je potřebná, Pane, tvůj kříž!
Pane, já se musím zbavit všech svátečních šatů, které mi překážejí v životě a skrývají všecko, co není podle tvé vůle.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
11. Ježíš přibit na kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jak jsi velký Pane, tak se pokládáš na kříž. Celý jsi ho naplnil. A abys byl jistější ve spojení s ním, dovoluješ lidem, aby tě na něj dokonale přibili.
Já nemám právo vybírat si dřevo svého kříže. Kříž je už připraven, přesně na moji míru a ty mi ho nabízíš každý den.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
12. Ježíš umírá na kříži
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tady jsi, nehybný na svém kříži, Pane, sám mezi nebem a zemí, v kruté tmě. Hořící láskou jsi pozvedl svůj život za hříchy celého světa až na okraj svých rtů a v jediném výkřiku odevzdal všechno: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!"
Pane, pomoz mi zemřít pro tebe, pomoz mi zemřít pro bližní.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
13. Ježíš položen do klína své matky
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tvoje dílo je dokončeno, a v tvé tiché a klidné tváři je jakoby záblesk spokojeného úsměvu. Způsobil jsi své matce hodně bolestí, ale ona je na tebe hrdá.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za mne. Dopřej mi milosti pro zásluhy svého Syna, abych nikdy neusnul bez odpuštění našeho Otce.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
14. Ježíš položen do hrobu
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Už je pohřben a kámen je přivalen. Rodina pláče, přátelé jsou opuštěni. Tentokrát už opravdu všechno skončilo. Pane, ještě není konec. Já ještě kráčím a mám svůj úkol a moji bližní také. Rozdělujeme si mezi sebou to, co jsi ty přijal za úkol posvětit. To je moje naděje. I když je cesta
těžká, já vím, že na jejím konci čekáš na mě ty ve své slávě.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
Závěrečná modlitba:
Pane, pomoz mi kráčet věrně po tvých cestách, pevně na mém místě uprostřed zástupu lidí. Pomoz mi hlavně, abych tě viděl a abych ti pomáhal ve všech svých bratřích na své pozemské pouti.
—————
Každý pátek je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.
Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání.Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.
Půst: odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi a podobně.
Skutek zbožnosti: účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba sv. růžence, studium křesťanské nauky, meditace a podobně.
Skutek lásky: návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství a podobně.
Na počátku a v závěru postní doby, to je na Popeleční středu a na Velký pátek, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy. Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného 18. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 18. rokem a po dovršení 59. roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem (Poenitemini III).
Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí - přispívali na dobré účely, například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy atd.
Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně, i tento závazek je možné splnit v kterémkoliv kostele a kdykoli během roku avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční.
Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu nemeškal a obnovil své přátelství s Bohem ihned dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí pokání.
Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat a přijmout Nejsvětější Svátost se sice vyhoví zákonu, ale nejvyšší zákon je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji.
Všechny vnější projevy pokání ať vycházejí z upřímného srdce!
Tento postní řád nabývá platnosti dnem vyhlášení, to je od první neděle postní, dne 3. března 1974. Vaši ordináři.
Tento postní řád, jenž je stále platný, doplňujeme Rozhodnutím ČBK o pateru přikázáních, zasvěcených svátcích a postech ze dne 4. 7. 2000.
Patero církevních přikázání
O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid.
Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok.
Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době.
Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.
Přispívat Církvi na její potřeby.
Zasvěcené svátky
Všechny neděle
Slavnost Narození Páně
Slavnost Matky Boží Panny Marie
Církev doporučuje stejně slavit také:
Zjevení Páně
Nanebevstoupení Páně
Těla a Krve Páně
Neposkvrněné početí Panny Marie
Nanebevzetí Panny Marie
svatého Josefa
svatých Petra a Pavla
svatých Cyrila a Metoděje
svatého Václava
Všech svatých
Posty
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu:
Zdrženlivost od masa i újma v jídle.
(zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let)
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost, je dnem pokání.
Formou pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba.
—————
Svátek Křtu Páně
V neděli 9. 1. 2022 si připomeneme událost, při které byl Ježíš Kristus pokřtěn v řece Jordánu svatým Janem Křtitelem. Tímto svátkem končí Vánoční období a začne liturgická doba mezidobí.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“
Východní liturgie zařadila tento svátek k příchodu mudrců i k zázraku v Káně (Jan 2,1-11), kde je řečeno, že „Ježíš zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili“. Křest Páně neslavíme kvůli „události křtu“, ale kvůli zjevení Kristovy osoby, zjevení započatém o Vánocích.
—————
Setkáváme se s pojmem „ svěcení“.
Svěcení je slavnostní vyčlenění někoho nebo něčeho k liturgické službě nebo k bohoslužebnému účelu. Posvěcený kostel nebo kaple nemůže být k jiným účelům použita a v případě prodeje musí být odsvěcena.
Občané Štoků oslavují již tradičně posvěcení kostela, tzv. „posvícení“ v měsíci řijnu na svátek sv. Havla.
Kdy byl kostel skutečně posvěcen se neví, ale první svěcení proběhlo po jeho výstavbě v roce 1347 . Další zaznamenané svěcení kostela je v roce 1626, kdy byl kostel navrácen katolické církvi a opět osazen katolickým knězem.
Novým posvěcením kostela ve Štokách se nemění datum tradičního posvícení, které se již tradičně slaví na svátek sv. Havla 16. října. Bohoslužby se vždy překládají na neděli.
1970 - Omítnutí celého kostela, obílení. Jednalo se o rozsáhlou opravu, na které se podílela celá farní obec.
Sbírku na opravy vybíral od jednotlivých rodin v celé farnosti pan Jaroslav Benák (malíř a loutkař) a pan Joksch (kostelník). Sbírka činila 80 000 Kčs.
Omítání kostela:
prováděl zedník pan Hondl a dva přidavači, omítání se též účastnila Okrouhlička a Kochánov.
Pomocných prací, otloukání omítek: pan Bouda, Walter Joksch, Ervin Joksch, Josef Joksch, školník pan Novák, bratři Pavlasovi, Václav Prokš, Petr Bošacký, Petr Mikelfeit, Jan Kučírek, Jaroslav Drápal,Václav Drápal, František Kotrba, Jaroslav Brabenec, Stanislav Mach, dále Marie Kotrbová, Vlasta a Eva Brabencová, slečna Nováková. (za P. Vojtěcha Martina)
1971 - Po dohodě s MNV a za pomoci tajemníka Miroslava Brabence byl obnoven park kolem kostela a vybudovány asfaltové chodníky. Téhož roku byla omítnuta fara a vyměněny okna na faře. (za působení kněze Vojtěcha Martina)
1986 - Kostelní věž s cibulovou kopulí byla pokryta měděným plechem, opravu provedl místní klempíř pan Krejčí. Na faře zbudována koupelna a sociální zařízení. (za P. Josefa Jakubce)
Na faře v čp. 33 byla instalována kanalizace a opraveny místnosti v přízemí, což bylo obojí hrazeno z darů farníků celé kolatury a zdarma provedeno řemeslníky z Poličky a Dolních Bojanovic.
1989 -1990 Byla odstraněna stará krytina kostelní střechy a nahrazena alukrytem v červené barvě. Střecha, opravy krovů a oplechování sanktusové věže měděným plechem. (za P. Josefa Pikarta a P. Josefa Kuře)
1993 - Kostel byl nově vymalován, zaveden plyn. Byly odstraněny oba boční oltáře a zpovědnice. Při malování kostela a sakristie byly nalezeny fresky. Barokní oltáře byly odvezeny k restaurování, do prostoru kostela se však nevrátily. ( za P. Kapistrána Obdržálka) .
2004?- Byla prodána farní budova Biskupstvím Hradec Králové.
Výměna lavic a dveří kostela, elektronické zabezpečení památky.
2005 - Nainstalováno automatické zvonění- za peněžní dar Obecního úřadu Štoky.
2010- Parkové úpravy, oprava schodů proti bývalé faře, nátěr oken a dveří, nové schody k hlavnímu oltáři, výmalba kostela místním malířem panem Kubátem, opraveny omítky před malováním. Byly natřeny všechny přístřešky a věžní okenice.
(V tomto roce byly dvakrát v krátké době ukradeny okapové svody, první krádež 8 000 Kč, druhá do 20 000Kč).
Opravola se fasáda kostela. Zvětralá omítka byla nahrazena novou, západní část kostela byla znovu obílena. Byla provedena i úprava liturgického prostoru a položení koberce přes celé kněžiště (koberec si hradili návštěvníci kostela sami 12 000Kč). Na fasádu kostela přispěla obec částkou 50 000 Kč. Výmalbu kostela 15 000Kč uhradil dárce z Kochánova.
Koncem roku bylo opraveno automatické zvonění - výměna spáleného lineárního motoru. Oprava byla prováděna firmou - oprava mohla stát 10 000 Kč.
Neni známo zda přispělo požadovanou částkou Ministerstvo kultury. Biskupství Královehradecké nepřispělo na opravy ani z peněz za prodej fary. ( za P. Jakuba Meda)
2011- Začátkem června bylo dokončeno obílení kostela- zbývající části a to firmou Montef z Jihlavy. Na fasádu kostela přispěla obec částkou 50 000 Kč. Kraj Vysočina a farníci. Biskupství Královehradecké se na financování oprav nepodílelo. ( za P. Jakuba Meda)
2017 - 2018 Začátek restaurování varhan kostela sv. Jakuba Staršího ve Štokách. Celková částka, potřebná ke kompletnímu restaurování činí 906 200,00 Kč.
Na financování se podílel Kraj Vysočina, MKČR, Městys Štoky a farníci. Všem patří poděkování za jejich štědrost pro obnovu nástroje, který bude sloužit další generaci.
14. 9. 2018 Slavnostní posvěcení opravených varhan. Pontifikální mši svatou celebroval o svátku Povýšení Svatého Kříže J. E. Mons. JUDr. Ing. Jan Vokál JU. D. Sídelní biskup královéhradecký
Vladimír Pavlas
—————
Služba ministranta
Latinské slovo "ministrare" , což znamená dávat se do služby Pánu Ježíši a i druhým lidem. A to není vždy lehké.
Jednou ze služeb je pomoc knězi při udílení některých svátostí, zejména svátosti křtu, eucharistie a asistence při obřadech.
Lektoři
Lektor je v církvi vnímán jako ten, kdo při bohoslužbách předčítá Boží slovo. Správně předat poselství, ukryté v Božím slově, to není jenom otázkou správného přednesu. Služba lektora vyžaduje, aby on sám čtenému slovu rozuměl, respektoval ho a druhým lidem na svém životě zřetelně ukazoval, jak je slovo Boží účinné.
Akolyté
Akolyta je ten, kdo obdržel ustanovení (nikoli svěcení). Má za úkol starat se o službu u oltáře, pomáhat knězi a jáhnovi v liturgické činnosti, zvláště při mši svaté, podávat svaté přijímání v kostele a přinášet je nemocným, ale také připravovat ke svátostem a šířit úctu k Eucharistii.
Varhaníci
Zajišťují doprovod liturgických zpěvů při bohoslužbách.
Kostelníci
K práci kostelníka patří především příprava liturgie - oltáře, oltářního prostoru a dalších věcí potřebných k bohoslužbě. Dále se stará o osvětlení, ozvučení a větrání kostela, a to jak při bohoslužbách, tak i při jiných příležitostech (koncerty, přednášky, různá setkání).
Výzdoba
Výzdoba kostela je vytvářena podle toho, v jakém období církevního roku se právě nacházíme. V adventní době tvoří výzdobu pouze adventní věnec, v době postní není květinová výzdoba žádná. Aranžování květin v kostele se provádí pravidelně každý týden. Tato úspěšná a dobrá spolupráce se datuje od doby posvěcení kostela.
Úklid a údržba
Úklid v kostele zajišťují ženy. Služba je dobrovolná, pomoci může kdokoli, každá ochotná ruka je vítána.
—————
Druhá kniha Mojžíšova 20,1-17 a Pátá kniha Mojžíšova 5,6-21
Deset velkých svobod člověka
Poslyšte citát z bible:
"Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes ohlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin jen s našimi otci, ale s námi se všemi." (5. Mojžíš 5,1-3)
A ted'slyšte jiný citát:
"Svět je zkažená a špatná půda, na které jen zřídka vyroste květina dobrého člověka. A i ten je v jádru nenapravitelně zkažený. Usilovat o zlepšení světa, o výchovu člověka, je marná námaha."
Milí posluchači, jistě jste poznali, že tohle není citát z bible, ale výrok mrzutého člověka. V řeči bible je svět půda dobrá, ale občas na ní vyroste i býlí. Člověk není v jádru nenapravitelně zkažený, člověk jen občas zabloudí. Evangelia se nevyčerpávají kritizováním zlořádů, ale vedou nás k rozvíjení dobra v nás i kolem nás.
Už v nejstarších knihách bible je zapsáno desatero základních pravidel dobrého života na zemi. Ale v naší generaci upadla ta pravidla do nemilosti. Nevěřící je považovali za nemoderní, zastaralé; věřící se jimi cítili znevýhodnění: my věřící pořád něco nesmíme.
A tak jsme v naší generaci zažili zas jeden pokus o život bez desatera. Tak zažili, že se honem začíná znovu hledat, podle čeho by se měl život orientovat, aby se dal žít. Když člověk okusil život bez Boha, začíná se znovu zajímat, jaká že je ta vůle Boží, o které se mluví v Otčenáši, když se říká: Buď vůle tvá.
V bibli se vypravuje, že když tato vůle Boží byla poprvé sepsána na kamenných deskách, Mojžíš ty desky ve hněvu rozbil. Ale Hospodin je zase obnovil. A tahle událost se v dějinách lidstva stále znovu opakuje. Člověk se znovu a znovu pokouší Boží desatero rozbít - a Hospodin je znovu a znovu vrývá do lidských srdcí v podobě svědomí, do listin v podobě Chart lidských práv.
Člověk se desateru vzpouzí: Proto, že kterýsi prastarý patriarcha to tak vryl do kamenné desky - já mám každou neděli vstávat a běhat do kostela? Mám vydržet se ženou a neutéci od rodiny, i když mi tam jdou všichni na nervy? Mám říci pravdu, i když by mi lež pomohla vykličkovat a svalit vinu na jiného? A to vše mám dělat jen kvůli nějakému starému Židovi, který to desatero sepsal?
"Kdepak, bratří", znovu a znovu slyšíme odpověď církve - "ne kvůli nějakému starému Židovi. To kvůli svému Stvořiteli, který to tak ustanovil, to kvůli sobě samému musíš desatero respektovat, abys mohl prožít svůj život lidsky a svobodně."
Tohle Boží desatero není svěrací kazajka omezení a zákazů - to je deset ukazatelů k životu ve svobodě a v pravém životě lidstva.
K čemu jsou takové ukazatele potřebné? Jistě jste si všimli, že tělesně je člověk v mnohém méně dokonalý než zvířata: Pták může létat, člověk jen chodí. Ryba může plavat ve vodě, člověk jen na vodě. Srnka má lepší sluch než člověk. Orel má lepší zrak. Opice je pohyblivější. Zvíře přichází na svět vybaveno řadou schopností, ale člověk se všemu musí pracně učit.
Zvíře však nemá možnost volit svou životní cestu - je pudově naprogramované. Člověk má možnost volby, ale ta svoboda člověka není snadná. Proto dal Stvořitel člověku na pomoc ukazatele cesty, směrovky, které vedou ke svobodě: dal člověku Desatero Božích přikázání.
Toto desatero Božích přikázání se v bibli zachovalo v dvojí podobě, ale není mezi nimi podstatný rozdíl. Obojí je zřejmě už rozšířené znění původních stručných příkazů. Rozdělení biblických textů do deseti přikázání má v naší křesťanské tradici několik podob. My se držíme rozdělení podle svatého Augustina ze 4. století.
Dělí se na dvě desky. První deska obsahuje tři přikázání o vztahu člověka k Bohu. Druhá deska mluví o vztahu k lidem. Ale obě desky jsou vždy pospolu: Bůh chce naši úctu, ale ne pro sebe. Když předstupujeme před něj, obrací náš zrak na bližní. A naopak připomíná, že když jednáme s bližním, máme co dělat i sním, s Bohem.
Biblický zápis Desatera známe nazpaměť ve zkrácené podobě školní katecheze, v kancionálu na straně 8 a podrobně rozvedeno ve Zpovědním zrcadle v kancionálu na straně 72. Plné znění desatera najdeme v bibli ve 2. a 5. knize Mojžíšově.
Pokusím se naznačit smysl desatera jako
DESET VELKÝCH SVOBOD ČLOVĚKA
Já jsem Pán, tvůj Bůh. Ty, člověče, patříš ke mně. Když se mne budeš držet, bude tvůj život vypadat takto:
1. Nebudeš mít jiné bohy. Nebudeš si mne zpodobňovat. Já ti budu pomáhat, abys mohl žít bez bázně a ve svobodě.
2. Budeš mít v úctě mé jméno. Nemusíš mne nutit, abych ti pomohl. Já jsem Jahve, Bůh s tebou.
3. Budeš zachovávat den odpočinku. Nebudeš se štvát stálou honbou za prací, za zábavou. Máš právo žít zdravě a klidně.
4. Budeš ctít otce a matku. Dáš-li se vést mou otcovskou láskou ve své rodině, budeš mít bezpečí domova.
5. Nebudeš zabíjet. Nemusíš jednat s druhými jako s konkurenty, které je nutno předstihnout, vyřídit. Já chci být tvým ochráncem, můžeš žít beze strachu a v míru.
6. Nebudeš cizoložit. Nemáš zapotřebí, aby ses karikaturami pokoutní lásky připravil o schopnost lásky krásné a věrné. Já chci být dárcem tvého štěstí v lásce opravdové.
7. Nebudeš krást. Nemusíš se pachtit za nečestným obohacováním. Co bys získal na majetku, ztratil bys na klidné mysli. Poznáš, že větší radost je dávat než brát.
8. Nebudeš lhát. Nemusíš se zaplétat do lží, to dělá život nejistým. Já jsem Pravda a ty budeš také důvěryhodný.
9. Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního. Nenarušíš manželství druhých, nebudeš bořit domov dětem. Já jsem svazek muže a ženy ustanovil jako posvátný. Když to budeš respektovat, ušetříš mnohé trápení sobě i jiným.
10. Nebudeš závistivý ani chamtivý. Nemusíš se užírat závistí druhým. Já ti dávám dobré dary. Uč se přát je i ostatním a naučíš se žít pokojně.
Vidíme tedy, že desatero je jen rámcovým zákonem - jeho přikázání nejdou do všech detailů. Vždy musíme znovu zkoumat, jak platí v určité situaci.
Nebylo by tedy lepší, kdyby se vymezilo přesně a konkrétně, kam až se v každé situaci smí a co se už nesmí?
Touto cestou se dal občanský zákoník - a vznikla nepřehledná spousta zákonů, výměrů a nařízení, ve které se vyzná jen advokát - odborník.
My zůstáváme při jednodušší cestě: Přijmi za řídící princip svého života desatero Božích přikázání a lásku dvou hlavních přikázání. To ti pomůže uchovat tvé svědomí citlivé, to ti pomůže zorientovat se v každé situaci, jak a co je správné.
Této orientaci svědomí podle desatera věnujme soustavnou pozornost. Budeme hovořit o svobodě Božích dětí, jak nás k ní vede Boží láska, projevená v Desateru. Amen.
—————
Lk 14,25-33
Je křesťanství lehké nebo těžké? Mají nevěřící snazší život než křesťané, nebo ne? Na tyto otázky má samozřejmě zbožný člověk připravenou tu správnou odpověď. A jak zkušenost ukazuje, bývají dvojího druhu. Někteří lidé považují své křesťanství za jedinečnou pomoc k lepšímu a snadnějšímu životu a hlavně druhým lidem říkají, jak je to všechno lehké, když člověk věří. Jistě, mnohdy je to tak - ale je to tak vždycky?
Je tu i druhá skupina lidí, kteří říkají: my, křesťané, to máme mnohem těžší, než ostatní lidé. Musíme zachovávat přikázání, snažit se žít dobře, pomáhat druhým,nesmíme krást, ubližovat druhým, musíme chodit do kostela, vychovávat děti k pravdě a navíc se postit a modlit ... A je-li tento výklad doprovázen patřičně utrápeným obličejem, je nám zřejmé, že takovému člověku jeho křesťanství moc radosti nenadělá.
Jak to tedy je? Zkusme dát předběžně tuto odpověď: křesťanství je někdy těžké a někdy lehké, ale vždy je náročné. Náročné na pravdivost, náročné proto, poněvadž vyžaduje jednoznačná rozhodnutí. A o tom právě mluví dnešní evangelium.
Nepožaduje se v něm, aby měl člověk Ježíše rád a ostatní lidi kvůli tomu ze své lásky vyloučil.
Požaduje se v něm ale správné pořadí: je třeba mít Ježíše v každém případě na prvém místě - ne proto, že by byl Ježíš Kristus žárlivým, ale proto, poněvadž on sám tvoří vstup ke všemu dobrému. Ne nadarmo v Janově evangeliu o sobě říká: "Já jsem dveře k ovcím". A tento požadavek, mít Ježíše na prvém místě, není jen něco teoretického.
Není to věc jakéhosi seznamu, který bychom měli doma dobře uložený. Je to věc, která se týká celého našeho života: jestliže má člověk Ježíše na prvém místě, potom se život takového člověka musí odehrávat v Ježíšově stylu.
Až zde je život opravdový a není to žádná vysněná skutečnost. Patří do něj také umírání a smrt. A to všechno může člověk přijmout právě proto, poněvadž jde za Ježíšem
- právě proto, poněvadž jde za tím, kdo byl ukřižován a vstal z mrtvých
- a kdo i nám slíbil účast na svém vzkříšení.
Ten, kdo jde za Ježíšem, si tedy může dovolit v životě mnohé ztrácet, může si také dovolit realistický pohled na smrt - a nemusí před tím vším utíkat. Naopak - může vědět o tom, že ve chvíli ztrácení, "denního umírání" je Ježíši podoben a může dokonce vědět, že zcela se s ním může ztotožnit ve vlastní smrti.
Je to tvrdá řeč a raději bychom z ní unikli? Možná, ale byla by to škoda. Výzva k dobrému zvážení možností, kterou evangelium přináší, když mluví o stavbě věže a o vojenském tažení, to není výzva k vypočítavosti.
Ale je to výzva k denní realitě: když chci být křesťanem, mám si uvědomit, co všechno to obnáší. A potom toto všechno přijmout a pokusit se realizovat. Pak nebude má snaha marná a zbytečná. A jen tak se vyhnu nebezpečí, že před prvou překážkou couvnu nebo od třetí překážky odejdu zklamán a rozhořčen.
Ježíš nám totiž nenabízí ani útěchu, ani těžkosti, ani zajímavou podívanou
- nabízí nám životní cestu, kterou je nakonec on sám. A tato cesta, jakkoliv je náročná, je pro člověka schůdná. A je pro něho dobrá.
—————
V neděli 4. 12. 2016, v pozdním odpoledni se v kostele sv. Jakuba ve Štokách sešli rodiče a děti, aby si tradičně připomněli svátek sv. Mikuláše.
Opravdová radost nastala příchodem sv. Mikuláše a nebeského anděla. Pohybové a ukazovací písně dětí nadělily všem vzájemnou rodost.
Nechyběl ani malý dárek od biskupa Mikuláše.
Děkuji všem za radostné setkání s Mikulášem, účastníkům Junáku Štoky.
Zvu Vás i vaše děti na další setkání 24. 12. 2016, na Štědrý den, kdy se bude rozdávat Betlémské světlo.
Plakátky budou vyvěšeny.
Vladimír Pavlas
—————
Drazí farnici,
v neděli 21. 2. jsem byl pozván do sousední farnosti Větrný Jeníkov, kde již 35 let pastoračně působí kněz Petr Bulva. Do správy farnosti patří Branišov, Smrčná a Větrný Jeníkov.
Farníci z těchto farností uspořádali oslavu kulatých 70 - tých narozenin P. Petra a 35 let pastorační práce v těchto farnostech.
Přišli gratulovat i z jiných farností.
P. Petr je především apoštolem, duchovním otcem a bratrem těchto rodin, které vede ke Kristu.
Kristu nás vede k lásce, odpuštění a vzájemnému pochopení, proto nás naplňuje radost oslavovat.
My jsme tři sestry, ale každá z jiné farnosti.
"Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh". S těmito slovy a poděkováním za společenství
Vladimír Pavlas
—————
—————
