Pražské Jezulátko ve Štokách

Proslulá soška malého Ježíška prý přináší zázraky a vyslyšení poutníků a je jako věčný symbol nevinnosti a čistoty uctívána katolíky po celém světě. Do Prahy se dostala ze Španělska v 17. století jako svatební dar a poté byla darována do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně.

Štocká farní  rodina přivítala 8. 10. 2023 v kostele svatého Jakuba kopii Pražského Jezulátka, kde proběhla slavnostní inagurace a svěcení.

Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali. Líbezná tvář malého Ježíška přitahuje svou krásou. Pravicí dítě žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem – celý svět spočívá v jeho ruce.

 Představuje dítě Krista ve věku 4-5 let. Tvářička má zvláštní výraz. V obličeji a kudrnatých vlasech,  lze pozorovat maurské rysy, což odpovídá španělskému vyobrazení sošky. Ježíšek je oblečený do dlouhé košilky, pod níž jsou vidět bosé nožky. Soška se obléká do královských rouch, v minulosti byla zdobena vzácnými šperky, které pocházely z darů věřících.

Oblékání Pražského Jezulátka

Pražské Jezulátko lidé znají především v jeho královském oděvu. Oblékání Jezulátka zdůrazňuje jeho pravé lidství – tak jako matka obléká své dítě. Roucha samotná však naznačují jeho božství, jeho kněžský a královský majestát.

Bílá: barva slávy, čistoty a svatosti – pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční

Červená: barva krve a ohně – pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže

Fialová: barva pokání – pro dobu postní a adventní

Zelená: barva života a naděje – pro liturgické mezidobí (nejčastější barva)

První vrstvou oděvu je spodní košilka – říza či alba. Jedná se o suknici z bílého plátna s otvory pro ruce nebo s krátkými rukávy. Někdy ji zdobí jednoduchá výšivka nebo krajka. Spodní košilka se navléká přes hlavu a zapíná nebo zavazuje se vzadu. Přes řízu se obléká barevná košilka. Střihem se podobá dětské košilce s rukávy a zapíná se též vzadu. Přední díl košilky je bohatě zdobený, ve vzorech se často uplatňují motivy z křesťanské symboliky. Spodní okraj košilky bývá zakončen krajkami nebo jiným dekorem.

Navrch se obléká pláštík, který se barvou i vzorem shoduje s košilkou. Na závěr se na ruce a na krk navlékají okruží, pokud nejsou součástí košilky.

Předkládám našim čtenářům prohlášení, které učinili zástupci českých církví o manželství pro všechny. Prohlášení však nestačí, ale měli by naši biskupové, co by představitelé církve vystoupit veřejně v našich kostelích, v médiích a zapojit se do diskuse s veřejností a vládou. Stále jako věřící mám pocit, že je to hra na vlastním písečku a představitelé církví neplní své poslání, které jim bylo svěřeno.

Vladimír Pavlas 

My, níže podepsaní představitelé a zástupci českých církví sledujeme veřejnou diskusi o manželství. Stále častěji v ní zaznívá pojem „manželství pro všechny“. Protože toto slovní spojení vyvolává různé asociace a zmatky, chceme zde učinit prohlášení o tom, co je manželství a proč je třeba ho chránit.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu. Institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka, jak je zaznamenáno v Písmu svatém: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27)

Manželství je tedy založené na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku. A právě díky komplementaritě dochází k plození a rození dětí, a vytváří se prostor pro zdravý vývoj a výchovu dětí.

Uvedený charakter manželství neplyne pouze z křesťanského učení, daného v Písmu svatém, ale je poznatelný i z přirozeného řádu věcí.

Jsme přesvědčeni, že manželství nelze předefinovat, vždy bylo a bude smluvním vztahem mezi mužem a ženou. Společnost se může vyvíjet, ale některé věci jsou pevně dané a neměnné. K tomuto postoji nás vede nejen jednoznačné a závazné stanovisko biblického učení, ale také tisíciletá tradice. Společenská praxe neustále ukazuje, že manželství muže a ženy je nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny a zdravé fungující společnosti. Tam, kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát.

Proto je třeba ze strany státu i občanské společnosti manželství a rodinu chránit, podporovat a cíleně rozvíjet, protože stabilní rodina je v každé době jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti.

Jan Graubner, římskokatolický arcibiskup pražský a předseda ČBK

Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské

Martin Moldan, biskup Apoštolské církve

Evald Rucký, biskup Jednoty bratrské

David Novák, předseda Církve bratrské

Tomáš Tyrlík, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání

Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů

Marek Prosner, senior Církve Křesťanská společenství

Dan Vít Kolinger, biskup Církve živého Boha

Jan Klas, biskup Jednoty bratrské

Martin David, římskokatolický biskup ostravsko-opavský

Vlastimil Kročil, římskokatolický biskup českobudějovický

Jan Baxant, římskokatolický biskup litoměřický

Jan Vokál, římskokatolický biskup královéhradecký

Josef Nuzík, administrátor Arcidiecéze olomoucké

Ladislav Hučko, apoštolský exarcha

Zdenek Wasserbauer, římskokatolický pomocný biskup pražský

Josef Kajnek, římskokatolický pomocný biskup královéhradecký

Antonín Basler, římskokatolický pomocný biskup olomoucký

Pavel Posád, římskokatolický pomocný biskup českobudějovický

František Radkovský, římskokatolický emeritní biskup plzeňský

Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK

František Pekárek, národní ředitel pro sbory Armády spásy

Pavel Černý, emeritní předseda Církve bratrské a ERC

Daniel Fajfr, emeritní předseda Církve bratrské a ERC

Dan Drápal, emeritní senior Křesťanských společenství

Stanislav Piętak, emeritní biskup Slezské církve evangelické a. v.

Prokop Siostrzonek OSB, arciopat břevnovský, předseda Konference vyšších představených mužských řeholí

Jakub Sadílek, provinciál františkánů

Tadeáš Róbert Spišák, opat Želivského kláštera premonstrátů

Dismas Tomaštík, provinciál kapucínů

Sr. Krista Chládková, generální představená České kongregace sester dominikánek, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí

Petra Dominika Konečná, provinciální představená školských sester

Zbyšek Kaleta, diakon Slezské církve evangelické a. v. a předseda České evangelikální aliance

Lubomír Ondráček, pastor Církve Křesťanská společenství

Bronislav Matulík, kazatel a 1. místopředseda Církve bratrské

Milan Kantor, kazatel Církve adventistů sedmého dne

Petr Kácha, pastor Církve Křesťanská společenství

Mojmír Blažek, farář Českobratrské církve evangelické

Mária Jenčová, farářka Českobratrské církve evangelické

Radek Smetana, člen Úzké rady Apoštolské církve a Užšího výboru KMS

Petr Šimmer, kazatel Církve bratrské

Josef Thál, člen Užšího výboru KMS

Jiří Kostelník, pastor Apoštolské církve

Radek Hanák, farář Českobratrské církve evangelické

Štěpán Marosz, farář Českobratrské církve evangelické

Milan Vostřel, farář Československé církve husitské

Jakub Retmaniak, pastor Luterské evangelické církve a. v.

Pavel Kolegar, pastor Církve Křesťanská společenství

Tadeáš Filipek, 2. místopředseda Rady Církve bratrské

Alois Boháček, kazatel Bratrské jednoty baptistů

V Praze 7. července 2023

Dobrohostov je poutním místem zasvěcené sv. Anně.

Příznačný název pro poutní místo zve k zázračné studánce, kterou oceníte především při problémech se zrakem.

Studánka vyvěrající při břehu Úsobského potoka je léčivá díky vysokému obsahu radonu a jódu ve vodě. Působí blahodárně především na oční onemocnění. Tradice vypráví o případu úplného uzdravení nemocného roku 1813, o čemž dodnes svědčí pískovcová pokladnice. Později zde byla postavena kaple se sochami sv. Barbory a Markéty, která dnes již nese pseudobarokní podobu.

Slavnostní bohoslužba bude v neděli 23. 7. 2023 v 10:30 hodin, 26. 7. 2023 v 17:00 hodin

Svatá Anna a svatý Jáchym byli rodiči Panny Marie.

Dlouho nemohli mít děti, až ve vysokém věku porodila Anna Marii, matku Ježíše. Anna znamená v hebrejštině milá a milostiplná. Svátek svaté Anny byl znám na východě od poloviny šestého století jako Zesnutí svaté Anny. Na západě se rozšířil ve dvanáctém století. V Čechách byla velmi oblíbenou světicí hlavně v 15. a v 16. století. Papež Sixtus IV. zavedl roku 1481 svátek svaté Anny do římského kalendáře. Papež Pius V. jej v roce 1568 zrušil. Papež Řehoř XIII. jej roku 1584 znovu zavedl a stanovil její svátek na 26. července. Téhož roku byl zaveden do římského kalendáře svátek svatého Jáchyma. Nyní se slaví památka obou rodičů Panny Marie, tedy Anny a Jáchyma, dne 26. července.

Svatá Anna je patronkou manželství, matek, šťastného porodu, ochránkyní horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců a krejčích. Lidé se k ní modlívali za bouřky, anebo v období sucha za déšť.

Najdete zde i studánku s mírně radioaktivní vodou s léčebnými účinky.

Všem poutníkům přeji duchovní osvěžení, které mohou načerpat při bohoslužbách na tomto poutním místě. Pro ty, kteří nejsou místní upozornění:ke kapli se dostanete z Dobrohostova u Úsobí polní a lesní cestou, asi 1,5km.

Vladimír Pavlas

V neděli 18. 6. 2023 v 8:00 hodin proběhne ve Štokách v kostele  poutní mše svatá.  Tato slavnost se vztahuje k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Druhou titulární pouť oslavíme  25. 7. 2023. Místní i vzdálení poutníci jsou na bohoslužbách v kostele svatého Jakuba Staršího vítáni.

Vložil Vladimír Pavlas

Nejsvětější Srdce Ježíšovo 

V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují naléhavě ženy, muži i děti poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudky ani nenávistí. Toto srdce touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, a když vidí lidskou nedůvěru svěřit se Božímu srdci, které chce rozdávat útěchu, naději a odvahu. (Podle H. Nouwena)

PŮVOD A SYMBOLIKA SVÁTKU
Úcta k božskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Ježíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu nepodmíněnou lásku k člověku.
 

SRDCE
Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky... Kdyby svět zapomněl na „srdce“, zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým.

Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má své srdce otevřené pro každého člověka.
Je pro nás útěchou a oporou, že nad každým člověkem bdí Boží srdce, které má nekonečnou lásku i moc a říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3).
„Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.“ (Žl 73,24)
 

NOVÉ SRDCE
U člověka vyjadřuje srdce jeho celkový charakter. Pravá podstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v nitru, v srdci. Bůh se nedívá na to, co pokládají za hlavní lidé. „Člověk se dívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce“ (1Sam 16,7). Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlení a cítění, zaslíbil Bůh: „Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa“ (Ez 36,26).
 

TRÉNOVAT NOVÉ SRDCE
Svatý Petr napsal, že křesťan je ten, kdo miluje “z čistého srdce“. Ale o jakém srdci je řeč? O srdci novém! Člověk už kdysi o nové srdce prosil: „Stvoř mi čisté srdce Bože“ (Žl 51,12); a sám Bůh dar nového srdce slíbil: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Nové srdce bylo stvořeno v každém pokřtěném člověku. Jen ho musíme přimět, aby tlouklo, musíme ho trénovat. (Raniero Cantalamessa)

„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás...“ (1Jan 4, 10)


 

Na fotografiích je část z dokumentu o Pozovicích, který sepsali odsunutí Němci. Dokument obsahuje jednotlivá jména, doložené fotografie z novější doby - asi rok 1960, popsáno kde kdo bydlel. Fotografie osob jsou předválečné, foto žáků školy. Tyto informace jsou v němčině.

Historie kapličky Neposkvrněného početí v Pozovicích

       Kaplička byla postavena roku 1897 Matyášem a Terezií Hintenausovými. Po úmrtí předešlých dvou novorozenců, slíbili postavit v zahradě kapli na poděkování za dar zdravého dítěte, syna a dědice statku. Jejich přání bylo vyslyšeno.

      Oltářní obraz Neposkvrněného početí je dřevořezba z Jihlavy. Pan farář ze Šlapanova zde každý rok sloužil mši svatou. Také se zde scházeli místní obyvatelé k modlitbě růžence. (zjednodušený výtah z dokumentu)

      Statek Hintenausových je již pobořen, je to dům vedle bývalé hospody. Po odsunu Němců se vyměnil majitel. Statek, pozemky i kapličku vlastnila rodina Kotrbova. Do kterého roku na statku hospodařili nevím. Pamatuji si, že v domě bývalo kino, kanceláře družstva a MNV.

Těsně před revolucí dům začali bourat a měla zde být postavena prodejna. V žalostném stavu byl statek v restituci vrácen majitelům Kotrbovým. Pan Kotrba část majetku – kapličku s pozemkem prodal a novým majitelem je Městys Štoky, od roku 2012.

V roce 2020 byl tento statek mimo velké stodoly celý zbourán a najdete ho již podle hromady sutě.

Dostupné informace zapsal Vladimír Pavlas                                 duben 2020

Obnova kapličky Neposkvrněného početí v Pozovicích

Kaplička byla postavena roku 1897 Matyášem a Terezií Hintenausovými. Po úmrtí předešlých dvou novorozenců, slíbili postavit v zahradě kapli na poděkování za dar zdravého dítěte, syna a dědice statku. Jejich přání bylo vyslyšeno.

Městys Štoky v roce 2012 odkoupil v obci Pozovice kapli s částí pozemku od soukromého majitele, protože byla několik let v havarijním stavu.

         Na jaře 2013 po výběrovém řízení zajistil Městys Štoky nutné opravy.   Za dodavatele bylo vybráno sdružení Hrabovský-Musil, Štoky  s nabídkovou cenou  251 321 Kč bez DPH.

Zdi kaple byly podřezány a proti vlhkosti opatřeny izolací a podlahovou izolační vanou. Objekt byl odvodněn. Byla položena nová dlažba, kaple byla z vnější i vnitřní strany nově omítnuta. Střecha byla pokryta novými pálenými taškami a oplechována cibulovitá barokní věžička. Byly zhotoveny nová okna a dveře, opraveno vstupní schodiště a chodník.

Vnitřek kaple bude zdobit zrestaurovaná socha Marie a obnovený obětní stůl.

Objekt bude zabezpečen novou dveřní mříží.

Myslím, že se splnilo přání stran i kandidátů do zastupitelstva, kteří byli podporováni občany z Pozovic a v programu měli opravení kapličky i přání, aby sloužila svému účelu. Oceňuji i práci dělníků firmy Hrabovský – Musil, kteří s odborností a citem tuto sakrální stavbu opravovali.

O restaurování vnějšku kapličky se zasloužil Mgr. A. Martin Findejs z Havlíčkova Brodu, který uvedl kapličku do své původní krásy a provedl úpravu liturgickému prostoru, až se budou pozovičtí občané chtít přihlásit ke svému křestnímu slibu. Kaplička zatím nebyla vysvěcena a svému účelu neslouží, bohoslužby se zde nekonají, pozitivní je pouze zvonění, které obci připomíná modlitbu třikrát za den. Kapličku střeží nový pomník, kde se připomínají místní hasiči.

Došlo též v roce 2019 k přemístění Božích muk od pole pana Neubaera a pak Jelínka před dům původního majitele. Křížek u pole již nestojí, byl několikrát poničen a překážel v práci na polích a úpravě silniční škarpy. Byl u pole na památku zahynulého syna, který se již do Pozovic niky nevrátil. Vzpomínka na syna stojí u rodného domu.  Též byl zrestaurován kamenný kříž na návsi panem Martinem Findejsem.

Vladimír Pavlas

Občanská výchova patří k nejdůležitějším předmětům výuky

J. A. Komenský, učitel národů se vyjádřil: Zanedbávání výchovy je zkázou jednotlivců, rodin, národů i států.

- Proto by moudrá výchova měla být prioritou každého člověka, rodiny, školy, médií (noviny, rozhlas, televize), společnosti, státu a církve.

Lidská moc, která popírá existenci mravního zákona  a světového názoru na něm zbudovaného, tj. univerzálního světového názoru čisté demokracie, zákonitě směřuje ke krizovým jevům, k úpadku morálního zdraví, krizovým jevům ekonomickým, k náhražkovému štěstí, šikaně, kriminalitě, totalitě, válkám. Prioritou proto musí být vláda moudrého světového názoru v hlavách co největšího počtu lidí, hlavně však učitelů, zejména občanské výchovy.

Platon, který učil, že výchova je úkol politický, že vládnout znamená vychovávat, souhlasil by asi s názorem, že když státní moc způsobila zhoršení morálního zdraví společnosti, je opět na nové státní moci, aby toto zhoršení společnosti napravila. Představa o zastaralých mravních pravidlech, jejichž dodržování překáží nezávislému hledání lidského štěstí, je zcela falešná.

Není práva bez morálky

JUDr. Milan Hulík si ve svém článku klade otázku: „Má soudce soudit podle zákonů nebo podle morálky?“ Správnou odpověď najdeme v knize JUDr. B. Ečera Norimberský soud: „Není práva bez morálky. Právo, které se odpoutá od tohoto svého pramene, usychá, hyne nebo se mění v opak práva.“ Podobně se o vztahu morálky a práva vyjádřil i ruský filozof Vladimír Solovjev: „Právo je minimum morálky.“

Pro soudce, občany, představitele státní moci je tragický názor, že lidské právo je víc, je důležitější než morální řád, odvozený z přírodního mravního zákona, z něhož jsou odvozeny všelidské mravní normy. Čím větší je odchylka od norem mravního zákona, tím méně se dá hovořit o demokratickém právním státu, o spravedlnosti, bezpečnosti, důvěře a o zdravých vztazích či poctivé ekonomice. (ČD z 29. 3. 1994)

Komentář: po pádu komunismu lidé očekávali nové a nadějné dny, které oživí tuto českou společnost. Zvolili si svobodně demokracii. Ta však má svá pravidla a aby byla funkční musí být založena na morálním a mravním základě jednotlivce. Demokracie, v nichž státní moc toleruje nízkou a klesající úroveň morálního zdraví, stávají se zákonitě časem jen demokraciemi formálními, zpravidla však vybavenými mocnou tajnou totalitní mocí, která na práva a svobody občanů v případě své potřeby nemusí dbát.

Jednou z možností obnovy mravních zákonů je učit se zachovávat Desatero, které se praktikuje v církvích a rodinách s křesťanskou výchovou. Ale ani zde není záruka, že tyto rodiny vychovají pod vlivem současné společnosti občany s ryzím přesvědčením k mravním normám. Příkladem toho je doba totality, kde se podařilo pod vlivem škol odbourat náboženskou výuku a  morální normy, které byly v našich zemích i celé Evropě postaveny na křesťanských základech.

Po pádu totality se mnoho nezměnilo. Sice je svoboda vyznání a vzdělávání v křesťanských hodnotách, ale generace převzaly pouze malou část z výchovy rodičů a přizpůsobily se názorům společnosti, ve které žijí. Nedivme se, že současná generace, která vyšla z těchto základů, má pokřivený názor na mravní hodnoty i Zákon. V těchto řadách stojí velká řada voličů i těch, kteří jsou voleni. Komu dát důvěru? Vždy nejde o to, co by člověk dělat neměl, nýbrž co by dělat měl. Svobodu nelze chápat jako osvobození od něčeho (negativního), ale a především jako svobodu k něčemu.

Příkazy a zákazy nechtějí život a svobodu člověka omezovat, ale chránit. Co však dělat v konkrétní situaci, v určitém případě, to musí i křesťanům povědět rozum. Je důležité nést svojí osobní zodpovědnost a stále nově orientovat svůj život k osvědčeným křesťanským zásadám.

  Pro výchovu mravní osobnosti a pro správné rozhodování v nejrůznějších situacích.

1. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit. Protože já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Trestám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.

2. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.

3. Zachovávej den odpočinku, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž udělal Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

4. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

5. Nezabiješ.

6. Nezcizoložíš.

7. Nepokradeš.

8. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.

9. Nebudeš dychtit po domu svého bližního.

10. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po   jeho býku, ani po jeho oslu, po ničem, co patří tvému bližnímu.“

Čas, který je nám dán, abychom vytvářeli svůj život a naplňovali jeho smysl, je vzácný. Každému z nás je vyměřen Bohem.

Každý člověk prožívá v životě chvíle, o kterých by si přál, aby zůstaly, ale čas plyne neúprosně vpřed – zdá se nám, že čím jsme starší, tím plyne rychleji. Ale jindy se nám čas přímo vleče. Zdá se nám, že stojí a chtěli bychom jej uspíšit. Ale čas nelze ovlivnit.

Jen svými myšlenkami můžeme prolomit hranice prostoru a času, překročit začátek a konec vlastní pozemské existence, zkoumat minulost, plánovat budoucnost.

Bezprostředně se nás ovšem dotýká doba nejbližší : příští týden, příští den, příští hodina, příští chvíle. V ní se žádá správné rozhodnutí.

Abychom my jako dospělí lidé vystihli včas problémy doby a jejich řešení, to zdůrazňuje sv.Pavel v listě Efesanům - dřív než začne připomínat povinnosti křesťanů ve společenství, vybízí : „Žijte pozorně jako moudří a využijte pravou chvíli, neboť dny jsou zlé. Chápejte, co je vůle Boží“ (Ef 5,15a).

Vyloží-li se desatero přikázání pro dnešní dobu a snažíme-li se je vzít za svou směrnici, pomáhá nám uchopit pravou chvíli, konat Boží vůli a stávat se lepšími a šťastnějšími lidmi.

Sestavíl z více článků Vladimír Pavlas

Na Štěpána není pána

26. prosince je druhý svátek vánoční a také svátek svatého Štěpána, prvomučedníka



1.Koleda, koleda, Štěpáne,

co to neseš ve džbáně?

Nesu, nesu koledu,

upad' jsem s ní na ledu,

psi se na mě sběhli,

koledu mi snědli.

2.Já jsem malý koledníček,

přišel jsem k vám pro pětníček,

pětníček mi dejte,

nic se mi nesmějte,

však já jsem se najedl,

suché řepy neberu.

3.Co mně dáte to vezmu,

třeba trochu kaše,

vždyť je všechna vaše,

třeba starou krávu,

vezmu ji na kávu,

třeba zlatý tele,

vezmu do kabele.

4.Třeba malý rohlíček,

mám tu na něj pytlíček,

pak-li že mi nic nedáte,

hlavně si mě nahněváte,

otluču vám všechny hrnce,

co v polici máte.

Štěpán byl proslulý nejen svým ohnivým kázáním o Kristovi, ale byl i nadaným historikem. V jednom ze svých proslovů velmi výstižně shrnul dějiny Izraele. Když pak obvinil členy sanhedrinu (nejvyšší židovská rada v Jeruzalémě) z vraždy Mesiáše, byl odsouzen k smrti ukamenováním a roku 37 byl rozsudek před hradbami Jeruzaléma vykonán.

Jeho hrob byl nalezen v roce 415. Knězi jménem Lukián se ve snu zjevil rabi Gamaliel a prozradil mu, kde nalezne Štěpánův hrob. Sen se nedůvěřivému knězi musel opakovat třikrát, než uvěřil v jeho pravdivost. Štěpánovy ostatky byly převezeny do Sionského chrámu, později do Konstantinopole. Od roku 560 je část jeho ostatků uložena v Římě v bazilice sv. Vavřince. Traduje se, že když otevřeli sarkofág, pohnul se sv. Vavřinec, aby udělal místo pro Štěpána. Od té doby se mu říkalo zdvořilý Španěl a španělští grandi si brali příklad z jeho ohleduplného chování.

Svátek sv. Štěpána se rychle rozšířil do celého světa a to hlavně zásluhou námořníků, kteří jej považují za svého ochránce. Byl také oblíbeným světcem německých králů a uherských panovníků a patronem koní. Jako připomínku na ukamenování sv. Štěpána házejí dodnes věřící (hlavně v Dolním Bavorsku) při mši na kněze hrst ovsa. Po skončení mše začne slavnost se spoustou jídla a piva a peče se speciální svatoštěpánský chléb.

V našich zemích se na sv. Štěpána slavil dříve tzv. Svátek bláznů. Byl součástí vánočních oslav, po ulicích chodil průvod masek, zpíval lechtivé popěvky, tančilo se, jedlo, pilo a hrálo v kostky. V čele průvodu nesměl chybět biskup jedoucí na oslici.

Na konci středověku však církev Svátek bláznů pro jeho bujarost zakázala. Do současnosti přetrval pouze v podobě koledy. Vánoční koledy se zpívaly v latině i lidové řeči a lidé připisovali koledním pochůzkám magickou moc. Měly do navštíveného domu přinést štěstí a blahobyt. Na koledu se chodilo o Štědrém večeru, na sv. Štěpána, na Nový rok, o Třech králích a někde i na Hromnice. Starodávný obyčej koled je písemně doložen už v dobách předhusitských. Mnich Jan z Holešova sepsal v Břevnovském klášteře spis Štědrý večer a zachytil v něm obyčeje a zvyky našich předků.

Také platilo pořekadlo “Na Štěpána každý sobě za pána“, pro čeledíny to byla možnost změnit místo a vystoupit ze služby. Při této příležitosti dostávaly od hospodáře výslužku, někde pečivo a mouku, jinde obilí a plátno a později i peníze. Služebné dívky mohly opustit službu na Nový rok, ty dostávaly výslužkový koláč.

Lidé ve městech a na vesnicích chodili na Sv. Štěpána navštěvovat příbuzné a známé a vyměňovali si dárky. Tento pěkný zvyk přetrvává i nadále. Dodnes v tyto sváteční dny obcházíme rodinné příslušníky a své přátele abychom si s nimi vyměnili pár slov, popřípadě nějaký ten dárek. Alespoň na tento významný svátek si uděláme trochu času na své blízké a navzdory uspěchané době jim věnujeme trochu ze svého času. A bylo by pěkné, kdybychom se dokázali zastavit a popovídat si častěji, ale i tak díky alespoň za tyhle sváteční a poklidné chvíle.

JAN GRAUBNER JE NOVÝM PRAŽSKÝM ARCIBISKUPEM

Jeho Svatost papež František o poledni (13. května 2022) jmenoval 37. pražským arcibiskupem a 25. českým primasem Mons. Jana Graubnera, doposavad arcibiskupa olomouckého a metropolitu moravského.

Po dvanácti letech se mění obsazení pražského arcibiskupství. Do hlavního města se z Olomouce přesouvá Jan Graubner.

Životopis J. Exc. Mons. Jana Graubnera

Narodil se v Brně 29. 8. 1948, vyrostl ve Strážnici jako jeden z pěti sourozenců. V roce 1967 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole a poté rok pracoval v Gottwaldově jako dělník, aby získal „dělnický původ“. V roce 1968 byl přijat do kněžského semináře a na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973.

Působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Od roku 1982 do 1990 byl farářem ve Vizovicích a zároveň působil jako excurrendo administrátor nejprve v Provodově a později v Horní Lhotě.

17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna 1990 arcibiskupem Vaňákem a biskupy Otčenáškem a Cikrlem. Za biskupské heslo si zvolil citát Quod dixerit vobis, facite (česky: Co vám řekne, učiňte). Po smrti Františka Vaňáka převzal správu diecéze jako administrátor a 28. září 1992 byl jmenován arcibiskupem olomouckým, správu diecéze převzal 7. listopadu 1992.

Zaměřil se na obnovu diecézní struktury, založil řadu církevních škol, vybudoval síť Charit. Inicioval Tříkrálovou sbírku a Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Zabývá se duchovním doprovázením a záleží mu na široké spolupráci a stavění mostů mezi lidmi i názory. Věnuje se pastoraci rodin, pro které založil Centrum pro rodinu s pobočkou v každém děkanátu diecéze. Je duchovním rádcem Orla. Založil zbožné sdružení Eucharistická hodina. Věnuje se obnově poutních míst Velehrad a Svatý Hostýn i rozvinutí pouti hasičů, myslivců, včelařů a dalších profesních skupin, nebo děkanátních poutí za obnovu rodin a kněžská povolání. Inicioval Pocty duchovních, kteří zahynuli v koncentračních táborech, či velké výstavy jako Církev a republika, nebo A. C. Stojan. Založil edici audioknih Edice Velehrad.

V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference, pak místopředsedou a od roku 2020 znovu předsedou ČBK. Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost, misie a novou evangelizaci.

Od roku 1999 je členem správní rady Univerzity Palackého v Olomouci, jíž řadu let předsedal. Z titulu arcibiskupského úřadu je Velkým kancléřem Cyrilometodějské teologické fakulty a členem její vědecké rady.

 Nástupce kardinála Dominika Duky se hledal čtyři roky. Když se objevilo jméno olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, bylo jasné, že hledání „skutečného“ nástupce se tímto krokem pouze odkládá. Dle mého soudu je toto rozhodnutí východiskem z nouze a bude se dále hledat nový kandidát. Panu arcibiskupovi bude na podzim 74 let a příští rok dosáhne věku, kdy bude muset svůj úřad nabídnout papežovi. Bude ve své funkci mít asi možnost přesluhovat nebo také ne. Očekával jsem volbu mladšího arcibiskupa z řad biskupů české provincie, ale nikdo z nich zřejmě neodpovídá představám ve Vatikánu. Je mi líto pana arcibiskupa, že opustí rozjeté akce na Moravě, kterým dal podnět a daří se je uskutečňovat.

Čechy jsou jinou oblastí s trvalým úpadkem víry a nedaří se zde nějaká obnova pro lid, který již nenaplňuje naše kostely. Čekal bych od biskupů našich diecézí více horlivosti v apoštolském hlásání víry přes média. Není slyšet biskupy ani prostřednictvím radia Proglas, kde jsou přenášeny mše svaté a kde je možnost slovem oslovit věřící i posluchače. Očekával bych větší otevřenost k problémům zmírajících farností, plnou otevřenost řešit problémy přímo ve farnostech a hledat společnou cestu. Panu arcibiskupovi přeji hodně sil k této službě a přeji mu takovou vitalitu, kterou měl pan arcibiskup Tomášek.

Vladimír Pavlas

Životopis jsem převzal z www stránek

Z DIECÉZE

Datum: 2. 3. 2022

Královéhradecký biskup prosí správce farností, řeholní komunity i rodiny o konkrétní pomoc Ukrajincům. "Čelíme patrně největšímu zlu, jakého je člověk schopen – vědomému, chtěnému a extrémně krutému. Křesťan nemůže být na vážkách, jak se zachovat."

Bratři a sestry v Kristu, spolubratři kněží, správci farností, řeholní komunity, všichni lidé dobré vůle v královéhradecké diecézi,

obracím se na Vás v mimořádně těžké době, kdy miliony lidí ve velmi blízké zemi čelí patrně největšímu zlu, jakého je člověk schopen – vědomému, chtěnému, systematickému a extrémně krutému násilí motivovanému čistou pýchou, která se nedá zakrýt. Za takové situace nemůže být žádný křesťan na vážkách, jak se zachovat. Jsme povoláni do tohoto světa a do tohoto času, abychom pomáhali obětem zmíněného zla. Abychom jim doširoka otevřeli nejenom svá srdce, ale i dveře.

 Proto Vás všechny naléhavě prosím o konkrétní pomoc Ukrajincům prchajícím před válečnou agresí, a to bez ohledu na jejich vyznání či přesvědčení. Prosím správce farností, aby jim zpřístupnili ubytovací kapacity far a dalších zařízení, prosím řeholní komunity, aby je vpustily do svých domů, prosím rodiny, aby pomohly tak, jak svedou. Naše diecézní charita a někteří duchovní již od začátku války ubytovaly desítky rodin a dalším poskytují potřebnou pomoc. Nabídli jsme rovněž kapacity biskupského Nového Adalbertina v Hradci Králové, objektu kláštera v Králíkách, Marianum v Krkonoších, prostory v poutním centru Koclířově a na dalších místech. Prosím však také každého z Vás, aby hledal konkrétní způsob, jak může pomoci skutkem lásky ve své domácnosti či ve své obci. Význam takového skutku je nejenom praktický, ale je zároveň projevem křesťanského postoje, otevřením dveří samotnému Kristu, který stojí u dveří a klepe (srov. Zj 3,20).

 Před několika lety, v době, kdy se všechny válečné konflikty zdály být našim domovům vzdálené, se vedla bouřlivá diskuse o tom, zda přijímat, či nepřijímat uprchlíky. Mnohdy jsme možná tápali a mezinárodní situace pro nás nebyla srozumitelná. Události posledních dní, kdy konkrétní a hmatatelné zlo zabíjí téměř naše sousedy, nám však jednoznačně ukazuje dělící linku mezi lhostejností a jediným správným křesťanským postojem.

 S výjimkou těch nejstarších z nás nikdo nepamatuje válku. Mnozí si však vzpomínáme, s jakou pomocí jsme se setkali za hranicemi, když jsme odcházeli před totalitou. V roce 1983 jsem přišel do Říma studovat bohosloví právě jako uprchlík. Nehrozilo mi ani zdaleka takové nebezpečí jako lidem prchajícím před válkou, i tehdy se mě však s otevřenou náručí ujalo tamní společenství církve a umožnilo mi stát se knězem. Stejně tomu tak bylo i ve Spojených státech, kde jsem mohl projít jáhenskou formací a kněžskými začátky. Tato zkušenost mi nikdy nedovolí, abych na uprchlíky nahlížel jako na někoho nežádoucího. Nikdo přece nedává dobrovolně přednost existenciální nejistotě v cizině před vlastním domovem. A pokud už to udělá, potřebuje naši pomoc v nouzi.

 Prosím Vás proto, abyste otevřeli dveře potřebným tak, jak jenom můžete. Abychom mohli pomoc konkrétních dobrovolníků koordinovat a účinně si pomáhat také navzájem, prosím, abyste o ní informovali buď diecézní charitu na e-mailu: ukrajina@hk.caritas.cz či na zvlášť zřízené infolince na telefonním čísle  737 977 757 (od 8:00 do 18:00 hodin). Zde můžete také pomoc nabízet a charita dokáže nabídku zpracovat.

 Ty, kteří nemohou pomoci bezprostředně, prosím, abyste navštívili webové stránky diecéze www.bihk.cz či diecézní charity www.hk.caritas.cz, kde je podrobně popsáno, jak přispět finančně či materiálně na pomoc pořádanou naší charitou.

 Prosím Vás také o stálou modlitbu za mír, za oběti války, jakož i za obrácení těch, kteří tento těžký hřích vědomě páchají či se na jejich zločinech jakkoliv podílejí. Zvlášť vhodná je v této souvislosti zejména každodenní modlitba Růžence, jak vyplývá z tradice modliteb za mír dle mariánských zjevení ve Fatimě. Tomuto úmyslu zasvěťme, v jednotě s naším milovaným papežem Františkem, i počínající postní dobu, v níž si můžeme něco odříci, na znamení pokání, ve prospěch zcela konkrétních potřebných.

 Srdečně Vám děkuji za pomoc, žehnám Vám a svěřuji Vás, jakož i ty, kterým pomáháte, pod mateřskou ochranu Panny Marie.

 V Kristu Váš

                               + biskup Jan

 Dáno v Hradci Králové na Popeleční středu dne 2. března 2022

Převzato ze stránek biskupství.