Nanebevstoupení je posledním zjevením vzkříšeného Krista učedníkům, datum slavnosti je pohyblivé, připadá na čtyřicátý den po velikonočních svátcích.
Ježíš Kristus vešel do samého nebe, aby se staral o naše záležitosti u Boha. (Žid 9,24)
Učedníci odešli na horu, kam jim Ježíš určil. Ježíš k nim přistoupil a promluvil:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (srov. Mt 28,16-20)
Když Bůh vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi,
vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. (Ef 2,4-6)
Ježíš řekl: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce
je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo. Cestu, kam já jdu, znáte. Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
(srov. Jan 14,1-6)
Jeho nanebevstoupení tedy otvírá plné pokračování díla, které při svém působení na zemi začal: působení učedníků. Ty, které zde na zemi získal - ty posílá jako své svědky do světa, ti mají získávat další a další a tak se mají prakticky starat o to, aby Ježíšova práce pro záchranu světa pokračovala. Následné vybavení učedníků dary Ducha svatého je obdarováním a posilou na tuto cestu. I my jsme tedy vlastně prodlouženou rukou Boží v Kristově díle na zemi. Proč bychom tedy měli mít strach?
—————
