„Neudrží se žádný stát, který porušuje základy mravnosti. Nevěřím, že se nutná reformace dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravní a názorová. Nikdy jsem nebyl ateistou, neboť nebylo dne, abych nemyslel na Boha. Ježíš - ne Caesar, opakuji, toť smysl českých dějin i demokracie.
T. G. Masaryk
Před více než sto lety, kam proniklo křesťanství, byl u českého národa nejdůležitější vztah s Bohem. Z tohoto vztahu vyplývala etika a morálka. Všechno, co představovalo správný život, se zakládalo na výkladu z Bible. Většina byla motivována vírou v Boha. To bylo základem morálnosti před sto lety. Lidé v té době byli probuzeni k vědomí, že zlo je přítomno v jejich životě, a věděli, že hlavním cílem života je zalíbit se Bohu.
Současnost ukazuje, že lidé, žijící v hříchu, nevědí a nemohou vědět, co morální je a co není; důvod je prostě ten, že nad sebou nemají uznávanou autoritu. Nedostatek morálního vědomí se projevuje všude kolem nás. Zbloudili jsme, protože jsme odhodili své vodítko - Bibli. Jaký zmatek v životě nastane, jsme přímo svědky po volbách do senátu i přístupem nejrůznějších koaličních vlád.
Má-li morálka zůstat naživu, musí jí předcházet duchovnost. Opravdu mravný člověk musí věřit. Lidská společnost, která je skutečně spravedlivá, bude nejdřív hledat a velebit Boha a jeho Syna, Ježíše Krista. Jestliže vám toto prohlášení zní otřepaně, zamyslete se nad historií i současností.
Podobná skutečnost je zjevná v historii židovského národa i starého Řecka a Říma. Všichni měli vzorné morální zásady, výtečná etická zřízení, dobré pojetí zákonů a spravedlnosti, ale bez duchovních hodnot se ocitli v naprostém morálním úpadku. S odklonem od křesťanského myšlení, nastává morální a intelektuální úpadek, který zasáhl tento národ všemi směry. Když se lidé rozhodnou, že mohou žít podle pravidel, která si sami určí, vidíte, že lidská společnost upadá. Pak není žádný důvod na něco si stěžovat, co jsme svobodně zaseli, to budeme sklízet a nemůžeme očekávat nějaký zázrak.
DESATERO BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ
Exodus 20–31
1. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit. Protože já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Trestám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
2. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3. Zachovávej den odpočinku, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž udělal Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
4. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5. Nezabiješ.
6. Nezcizoložíš.
7. Nepokradeš.
8. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
9. Nebudeš dychtit po domu svého bližního.
10. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Co je to pravda?
2. Existuje pravda jako taková nebo je více (pluralita) pravd?
3. Jak souvisí svědectví víry a morálka?
4. Co podporuje mezi křesťany vzájemnou důvěru a ochotu k dialogu?
5. Mohou nám pomoci při hledání pravdy a smyslu života i ti, kdo tzv. "stojí mimo církev"?
6. Jaký je vztah mezi pravdou, tolerancí, svobodou a láskou?
7. Jak zacházet s hromadnými sdělovacími prostředky, aby nám sloužily?
8. Kde mají nakonec kořen války, terorismus, rasismus, vraždy, krádeže, rozvody, roztržky atd.?
9. Myslíte, že je dnes touha (hlad, žízeň) po Bohu?
Sestavil Vladimír Pavlas
—————
Pane, veliký a mocný ve slově a v činu. Chceme si v této chvíli připomenout velikost tvé oběti života a učit se přijímat kříž. Pokračuješ ve své oběti v každém z nás, kde trpíš a umíráš za hříchy světa.
Křížová cesta je cesta života. Pojď s námi a buď nám Šimonem i Veronikou. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, Pilát tě odsoudil. Rozsudek je vynesen. Nikdo ze žalobců nepomyslel na to, že přijde chvíle, kdy bude každý z nich stát před soudem lidí a především před soudem Božím. I my často stojíme u soudu: Soudí nás lidé, posuzujeme se sami, jednou nás přijdeš soudit i Ty. V této chvíli k tobě voláme:
ROZPOMEŇ SE NA NÁS PANE!
Až shromáždíš lidi ze všech konců světa:
Až se začnou pohybovat nebeská tělesa:
Až staneme před tvým soudem:
Až nás naše svědomí bude obviňovat ze zlých skutků:
Až tě uvidíme přicházet ve slávě s nebeskými anděly:
Až začneš oddělovat dobré od zlých:
Až budeme očekávat tvůj rozsudek:
Smiluj se Pane, odprošujeme tě a prosíme o tvou milost a milosrdenství, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Spasiteli, podrobuješ se rozsudku vladařovu. Ochotně přijímáš kříž. Jak se to liší od našeho přijímání kříže života. Voláme k tobě slovy:
SMILUJ SE NAD NÁMI, PANE!
Kdykoliv se kříže bojíme:
Kdykoliv kříže odmítáme a utíkáme před ním:
Kdykoliv je kříž pro nás těžký a nesnesitelný:
Kdykoliv se neochotně podrobujeme tvé vůli:
Kdykoliv se nám zdá, že trpíme nespravedlivě:
Kdykoliv chceme jít za tebou jen slovy a ne skutky:
Pane, nauč nás, co znamená: Kdo chce za mnou přijít, vezmi svůj kříž a následuj mne! Smiluj se nad námi, Pane, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Vykupiteli, nemohl jsi již kříž unésti. Upadl jsi pro slabost svého těla. I my často padáme pod křížem pro slabost těla i duše. Voláme k tobě slovy:
BUĎ S NÁMI, PANE JEŽÍŠI!
Když naříkáme nad svými bolestmi:
Když padáme pod tíhou kříže:
Když se proti tobě bouříme:
Když nechceme povstat a jít dál:
Když se stydíme za své hříchy a poklesky:
Když hříchy zlehčujeme a pády všelijak omlouváme:
Dej nám sílu nejen odhodlaně nastoupit cestu za tebou, ale i přes všechny pády nevěrnosti a snad i hříchy, znovu povstat a vytrvat, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane, ze všech stran na tebe hledí nepřátelské obličeje. Zaryté a zatvrzelé. Jen pohled tvé Matky byl jiný - útěšný a povzbuzující. Voláme ke tvé Matce slovy:
ORODUJ ZA NÁS KRÁLOVNO MUČEDNÍKŮ!
Panno Maria:
Ve chvílích bolesti a radosti:
Při práci pro naše bližní:
Při návštěvách nemocných a opuštěných:
Při setkání s lidskou bolestí:
Kdykoliv náš pohled má povzbudit a dát naději:
Kdykoliv bližního odmítáme:
Kdykoliv trpíme zlem, které udělali jiní:
Buď při nás, Panno Maria, neboť chceme potkávat tvého Syna v každém z bližních, aby naše radost byla odleskem věčné radosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pane Ježíši, nezůstal jsi bez pomoci. Přinutili Šimona, aby ti pomohl nést kříž. I nám dáváš na cestu pomocníky. Od svého narození jsme v péči rodičů, učitelů, příbuzných, přátel. Za všechny tě prosíme:
DOPŘEJ JIM VĚČNÝ ŽIVOT!
Našim rodičům za lásku, péči a starostlivost:
Našim sourozencům za kamarádství, pomoc a rodinné společenství:
Biskupům, kněžím a katechetům za hlásání Božího slova a zvěsti o tobě:
Přátelům za duchovní život sblížení, za radu a slova povzbuzení:
Manželům a manželkám za práci, obětavost, lásku a radost manželského života:
Všem, kteří nám v životě jakkoliv pomohli:
Všem neznámým, kteří jsou připraveni nám pomoci:
Odplať Pane, všem našim dobrodincům věčným životem, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Statečná žena stojí před tebou, Pane, a nabízí ti pomoc. Je to pomoc velmi nepatrná, ale tys za ni vděčný. Přiznáváme se, že v nás je mnoho zla, které nám brání vidět maličkosti dobra. Voláme k tobě:
VYSVOBOĎ NÁS, PANE!
Od nelásky a nenávisti:
Od nevděčnosti a pohrdání nepatrnými službami:
Od bázlivosti a sobeckosti:
Od vychloubání, ješitnosti a pýchy:
Od zatvrzelosti a pokrytectví:
Od lakoty a závisti:
Od mravní špíny a nečistoty:
Vysvoboď nás, Pane, ode všeho, co nám brání blížit se k tobě. Chceme se podobat Veronice, abychom byli tebou královsky odměnění ve věčné slávě, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, nezůstalo při jednom pádu. Ani v našem životě tomu není jinak. Ovšem, ty padáš, protože jsi slabý, my padáme do hříchu, protože jsme líní a lhostejní. Voláme k tobě slovy:
PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS!
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost zatvrzelosti a veď nás k pokání:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost pokrytectví a veď nás k opravdovosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost náladovosti a veď nás k trpělivosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost lenosti a veď nás k vytrvalosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost roztrpčenosti a veď nás k radosti:
Osvěť nás, abychom poznali hříšnost povrchnosti a veď nás ke svátosti:
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Pane Ježíši, ženy velmi dobře poznávají tvé hrozné postavení. Chtějí ti pomoci, jsou bezmocné, proto ze soucitu pláčou. Planý soucit odmítáš, neboť nepomáhá, chceš změnu srdce. Voláme k tobě slovy:
ODPUSŤ NÁM PANE!
Náš planý soucit s trpícím bližním:
Prázdná slovy útěchy:
Naši neochotu opravdově pomoci:
Neschopnost vidět bídu kolem nás:
Zlou vůli ubližovat a radovat se ze zla:
Netrpělivost s nemocnými:
Smutek, který rozséváme:
Povýšennost, když se nám daří dobře:
Malomyslnost, když trpíme:
Dej nám pochopit, že chceš naši záchranu, ale že nás spasíš, jen když budeme dělat pokáním, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Náš Vykupiteli, bolestný průvod je již téměř u konce a ještě jeden bolestný pád. Ježíši, vlej do naší duše důvěru v tebe. Je naděje, že dojdeš na Kalvárii? Každý nový pád v nás podlamuje důvěru, že dojdeme k tobě. Proto voláme slovy:
CHCEME V TEBE DŮVĚŘOVAT!
Když upadáme a hřešíme:
Když pociťujeme slabost:
V opuštěnosti a nemoci:
V pokušení a v boji s hříchem:
V temnotách i v radostech:
V pochybnostech, zda nás přes naše vzpoury ještě miluješ:
Když na nás doléhá zloba druhých:
Když se obáváme, že nás zavrhuješ:
Dobrotivý Ježíši, upevni naši víru, abychom ti vždycky dokázali důvěřovat a pociťovat tvoji lásku, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Jsme u cíle. Konečně by sis Pane, mohl odpočinout. Ale teď teprve začne to nejhorší. Podávají ti hořký nápoj, ale tvoje duše nezahořkne. Naopak. S velkodušností se nabízíš Otci jako smírná oběť. Kolikrát máme v duši hořkost místo lásky, kolikrát ji způsobili druzí svou tvrdostí a necitelností. Místo omluv a výmluv voláme:
ODPROŠUJEME TĚ, PANE!
Za tvrdost srdce těch, kteří ubližují:
Za hořkost, kterou jsme druhým zaseli do srdce:
Za krutost a necitelnost:
Za touhu po odpočinku, na který jsme neměli právo:
Za nevíru a zoufalství:
Za duchovní bídu, kterou jsme zavinili:
Za odmítání svátostí:
Pane Ježíši, dej nám svou radost i ve chvílích, kdy se budeme připravovat na smrt, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Náš Spasiteli, přibíjíme tě na kříž. Jako beránek jsi kladen na oltář a následuje první pozdvihování. Tvá láska k nám tě přivedla na kříž. Nemilujeme tě tak, jak si zasluhuješ. Proto k tobě voláme:
DEJ, AŤ TĚ VÍCE MILUJEME!
Když se modlíme, pracujeme, odpočíváme:
Když trpíme:
Když nás lidé pronásledují:
Když se nám podaří udělat dobrý skutek:
Když jsme zklamáni a zrazeni:
Když vítězíme nad zlem:
Když prohráváme a ustupujeme:
Miluj nás, Pane, a rozněcuj naši malou lásku, abychom tě milovali nadevšecko, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Tvoje smrt, Pane, je i naší smrtí, je smrtí za nás a místo nás. Uvěřili jsme v tuto pravdu, neboť jsi ji dokázal svým životem. Posilni naši víru! Voláme k tobě:
VĚŘÍME V TEBE, PANE!
Tys pravý Bůh a člověk:
Tys jednorozený Syn Mariin:
Tys svými zázraky dokázal, že jsi pravý Bůh:
Ty ses nám ve všem podobal, kromě hříchu:
Tys zemřel na kříži, abys nás vykoupil:
Tvoje smrt se nekrvavě opakuje na oltáři:
Tys pod způsobou chleba a vína přítomen mezi námi:
Ty k nám promlouváš, kdykoliv nasloucháme Evangeliu:
Ty nás zveš k sobě, neboť jsi cesta, pravda a život:
Ty nám posíláš svého svatého Ducha:
Ty k nám mluvíš ve své Církvi:
Tys naše záchrana a jediná naděje:
Věříme v tebe, Pane, pomoz naší slabé víře, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Svatá Panno, pomalu složili Ježíšovo tělo na tvůj klín. Není smutnější chvíle. Ten, kterému jsi dala pozemský život, dal věčný život nám. I náš pozemský život skončí. Pros za nás hříšné v hodinu smrti naší. Stůj pod naším křížem a přijmi nás také do svého náručí. Voláme k tobě:
UKAŽ NÁM SVÉHO SYNA!
Až dokončíme pouť svého života:
Až budeme opouštět svět:
Až se nebudeme moci modlit:
Až přestaneme vnímat své okolí:
Až se k nám bude blížit Satan, aby nám připomněl naše hříchy:
Až z dáli uslyšíme přísný hlas Soudce:
Až bude Bůh vážit naše hříchy:
Dříve než řekne slovo rozsudku:
Matko, přijmi nás, jako naše ochránkyně, do sboru svatých, kde zní sláva Otci i Synu i Duchu svatému na věky věků. Amen.
Pane, ještě není konec i když je hrob zapečetěn. Poslední slovo řekneš až vstaneš z mrtvých. Ve chvíli, kdy jsme se zastavili u tvého hrobu, voláme:
DĚKUJEME TI, PANE!
Za tvé narození a mládí:
Za tvůj Božský život:
Za tvé zázraky:
Za každé tvé slovo:
Za dar věčného života:
Za tvé přísliby:
Za tvou Matku:
Za tvé utrpení a smrt:
Za tvé zmrtvýchvstání:
Za seslání Ducha Svatého:
Za tvou Církev:
Za naše biskupy a kněze:
Za dobu, ve které žijeme:
Za svědectví, která vidíme u druhých:
Za dary Ducha svatého:
Za radost, kterou můžeme rozdávat:
Za lásku, kterou nás zahrnuješ:
Za každý den prožitý v milosti:
Za tvé požehnání:
Za drobnosti, které nás pozdvihují k tobě:
Za utrpení a zkoušky:
Za naději ve zmrtvýchvstání a život budoucího věku:
Za svátosti, které můžeme přijímat:
Za dary, které dáváš celému světu:
Vzdáváme ti díky, Bože, za všechna tvá dobrodiní, vždyť co máme dobrého, máme od tebe, neboť ty žiješ a kraluješ nad národy po všechny věky věků. Amen.
Závěrečná modlitba
Pane, cesta do nebe je krátká a trnitá. Je to životní křížová cesta. Stojí za to po ní jít, to jsme poznali. Drž nás, ať z ní nesejdeme, abychom tě chválili s Pannou Marií a se všemi svatými po všechny věky věků. Amen.
Vhodnou myšlenkou pro tuto dobu je biblický text z Listu Židům 10, 24.: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“
—————
Drazí ,
Ve středu 14.2. 2024 vstoupíme do postního období, kde je nám nabízena možnost uvažovat o jádru křesťanského života. Tento den, nazvaný Popeleční středa, je dnem přísného půstu.
PRAVIDLA PŘÍSNÉHO PŮSTU NA POPELEČNÍ STŘEDU
Tato doba je vhodná k tomu, abychom za pomoci Božího Slova a svátostí obnovili svoji osobní i společnou cestu víry. Postní doba má odlišný charakter než ostatní části liturgického roku. Je to doba našeho obrácení, změna smýšlení, činění pokání. Je to doba naší vnitřní duchovní obnovy, což by mělo vyvrcholit opravdu dobrou a náročnou předvelikonoční svátostí smíření. Je to doba přípravy na obnovu našich křestních slibů ve vigilii Veliké noci. A konečně je to doba, kdy máme rozjímat o umučení našeho Pána Ježíše Krista.
Při mši svaté na Popeleční středu probíhá svěcení popela a udělování popelce. Na znamení, že se chceme skutečně obrátit, budeme všichni označeni na čele posvěceným popelem. Přitom uslyšíme slova kněze: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš!“ Právě při označování popelem si máme všichni – jeden vedle druhého – uvědomit a přiznat svou nedokonalost.
Vhodnou myšlenkou pro tuto dobu je biblický text z Listu Židům 10, 24.: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“
Nacházejme novou důvěru v Ježíše Krista jako nejvyššího kněze, který pro nás získal odpuštění a přístup k Bohu. Hledejme s upřímným srdcem a s plnou vírou, držme se pevně naděje, kterou vyznáváme. Buďme pozorní k potřebám našich blízkých a pomáhejme dobrými skutky.
Také se říká, že pro posílení evangelních postojů je dobré účastnit se shromáždění – liturgie, vyhledávat dobrá společenství, nezapomínat na modlitbu, účastnit se rozjímání při Křížové cestě a zachovávat postní dny.
Vladimír Pavlas
—————
Krásně je to vidět v Bibli. Biblický svět nám ukazuje jedinečné dějiny, kdy Bůh lidi oslovuje, trestá, pomáhá v nebezpečí, zkrátka komunikuje. Člověk Bohu odpovídá právě aktem víry. Vírou vyjadřuje svoji věrnost Bohu. Když říkáme, že věříme, odevzdáváme se Bohu a toto odevzdání se je hlubší než naše názory a přesvědčení. Víra se týká nejen našeho vědomí, ale také nevědomí, které je centrem hlubšího jádra, „našeho srdce“ .
Nelze tvrdit, že kdo je věřící je automaticky dobrým a spravedlivým i naopak. Důležité je mít pro Boha otevřené své nitro. Do víry vkládáme sami sebe a máme k Bohu vztah. S Bohem pěstujeme vztah lásky, a díky víře je pro nás všechno osvětleno. Kdo uvěří v dospělosti cítí jakoby naráz prohlédnul, konečně vidí. Náboženský vztah se rodí z vděčnosti a také z údivu. Díky zbožnosti bereme život jako dar.
Otec Halík tuto teorii vysvětluje na příkladu: Bůh je jako světlo. Člověk ho nevidí přímo, ale je pro něho strašně důležité aby viděl, poznával, cítil. Pokud světlo zmizí, nastane tma a člověk se přestává orientovat. Člověk jako bytost má s věcmi okolo sebe společné pouze to, že existuje. Ale jinak se ve všem liší. Za největší rozdíl lze pokládat skutečnost lidského vědění o svém bytí. Člověk má též jistotu, že Bůh bude s ním v každé situaci. K tomu je potřeba Boha do svého života pozvat a nebát se vložit vše do jeho rukou..
Byl učedníkem Voltaira a jiných ateistů 18.století. Během francouzské revoluce se ve věku 55 let dostal jako podezřelý do vězení. Nadarmo hledal útěchu ve filosofii, kterou až do té doby tak vehementně zastával. Shledal ji prázdnou a nakonec odpuzující a upadl do hluboké deprese. Jeden ze spoluvězňů jej viděl v tomto stavu a nabídl mu svou Bibli. Laharpe se z počátku zdráhal, ale nakonec knihu otevřel, aby se na chvíli rozptýlil. Hned první řádek ho zaujal. Důstojnost Boží řeči jej udivila. Čím déle četl, tím více se divil. S úžasem zvolal: "Jak je to možné? Vždyť já tuto knihu vůbec neznám! Obsahuje odpovědi na všechny moje otázky. Nikdy by lidský duch nemohl něco takového vymyslet, anebo se takto vyjadřovat. Tato Kniha nemůže být nic jiného než Boží slovo."
Vězení opouštěl jako křesťan. Boží slovo způsobilo, že se z duchovního učedníka Voltairova se stal učedník Ježíše Krista. Mnoho lidí 18.století, kteří se otevřeli osvícenectví, obdrželi prázdné srdce a dostali se vnitřně z rovnováhy. Většina lidí našeho století na tom není lépe. Je jen jeden prostředek k uzdravení. Vrátit se. Ne k nějakému náboženství, ale k našemu Stvořiteli.
Čerpáno z publikovaných článků, sestavil a upravil Vladimír Pavlas
—————
31. ledna si připomeneme svátek Jana Bosca
Tento světec se narodil 16. srpna 1815 v Itálii v chudé rolnické rodině. Jako kněz se věnoval opuštěné mládeži, která žila v ulicích Turína. Během několika let shromažďoval přes 500 chlapců, kteří u něho našli chybějící domov, dostalo se jim vzdělání.
Měl pro výchovu několik zásad:
- vytvářet rodinné prostředí
-jednat podle osvědčených norem pedagogiky a pastorace
- mladí lidé musí cítit, že je máme rádi a že to s nimi myslíme dobře
- vyžadovat dodržování pravidel
- zaměření na to, aby v nás mladí lidé nacházeli přátele, na něž se mohou obrátit s otázkami po smyslu života
- nabízet prostor a čas pro rozjímání, modlitbu a bohoslužby, bez kterých by tato výchova nevedla k vytváření životních zásad
Janův rodný dům
Ve Štokách se mládežníci „Chaloupek“ podíleli při opravách střechy a věže kostela, vnitřních úpravách fary.
V obci Pozovice pracovali na fasádě školícího střediska a vnitřních opravách kapličky.
Účastníci chaloupek se dále sdružují pod názvem „Staré páky“ společně s biskupem Karlem Herbstem.
www.starepaky.cz - klepni na odkaz
Biskup Karel
Mnozí pracují v salesiánských oratořích
- působí ve farnostech jako kněží
- pracují v laických sdruženích
- velká většina má své zaměstnání
Na fotografii kněz Pavel Kadlečík, známý pod jménem Revík, který spolupracoval, vedl a organizoval společně s Kájou Herbstem letní aktivity mládeže v době totality. Svoji první mši svatou sloužil mezi asistenty v přeplněné chaloupce v Pozovicích.
V tomto duchu po revoluci dále pracuje s mládeží tzv. „ Antiochie“- letní tábory a Fatym (P. Marek Dunda a tým). Salesiánská střediska dále nabízí letní tábory. O jejich činnosti se můžete informovat i na
Světec Jan Bosco dokázal oslovit dobu a ty, kteří byli bez domova i rodiny. Doporučuji přečíst si jeho životopis a pro pedagogy i rodiče vyhledat „Preventivní výchovný systém Jana Bosca“.
Všem příznivcům Jana Bosca přeji pěkný prožitý svátek.
Vladimír Pavlas
—————
2. února oslavíme svátek Uvedení Páně do chrámu.
Lidově se tento svátek nazývá Hromnice. Tímto svátkem dříve končila doba vánoční a z kostelů se odstranila vánoční výzdoba. V den tohoto svátku si připomínáme událost, kdy Maria a pěstoun Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do chrámu, aby ho odevzdali Bohu.
Svátek je obohacen symbolem žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu v křesťanském životě.
- Svíce a její světlo je symbolem života
- Svítí na cestu
- Ukazuje směr
- Tvoří společenství
- Vyjadřuje jednotu
- Dohořelá svíce měří náš čas
Tato symbolika provází nejen křesťany, ale i ty kteří vnitřně se s touto symbolikou ztotožňují.
Svíce rozsvěcujeme na adventních věncích, vánočním stromku, při narozeninách na dortech, když je nečas a nesvítí světlo, při významných událostech, ve chvílích ticha a proseb, na hrobech těch, kteří mezi námi nejsou.
Jan 1, 9 – 11 Bylo však pravé Světlo, jež osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. Na světě byl, a svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali.
Všem přeji dny prozářené světlem
Vladimír Pavlas
—————
Postní doba začíná Popeleční středou a končí až o Velikonocích. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak začátek postní doby
– Popeleční středa připadá na 14. 2. 2024.
Pod názvem masopust se tedy skrývá celé období od Tří králů až do začátku postní doby.
Na Moravě se toto období označuje jako fašank, fašinek nebo ostatky.
Tučný čtvrtek
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí. Nazývali ho jako "tučný čtvrtek" lidově řečeno"tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. . Obvykle bývá k obědu znamenitá vepřová pečeně, knedlík a zelí. Každý si na tučný čtvrtek má dopřát tolik piva a mastného jídla, co snese.
Taneční nebo masopustní neděle
Po bohoslužbách a vydatném obědě se všichni chystali k muzice, která vyhrávala na návsi. Takto hudebníci zvali k muzice do hospody, kde teklo pivo proudem a z bot tanečních párů se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách. V tento den také hospodyně smažily koblihy pro masopustní průvod.
Masopustní pondělí
Na masopustní pondělí se pokračovalo v tanci. Byl to takzvaný "mužovský bál". Ten byl pouze pro ženaté a vdané, protože sedláci při tanci vyhazovali selky vysoko ke stropu. To jen pro to, aby se prý na poli urodil vysoký len a oves.
Maškarní masopustní úterý
Vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se pořádaly průvody maškar nebo hrály žákovské divadelní hry. Maškarní zábava probíhala zpravidla v úterý před Popeleční středou, byla vrcholem masopustu. Mezi masky patřil medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem, smrtka s kosou. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
V tento den bývalo zvykem, že se slepicím sypalo zrní do kruhu z řetězu, aby nezabloudily a nezanášely. V tentýž den se nemělo věšet prádlo na půdu, neboť to prý vedlo k přemnožení blech. Ženy nesměly šít, aby slepice dobře nesly. Masopustem končil tanec a tančit se smělo až zase v květnu při stavění májky a poté až zadlouho o podzimním posvícení. Čím byla maska pitvornější, tím budila větší pozornost. Masopust byl zakončen tradičním "pochování basy". To byl symbol, že si čtyřicet dní nevrzne na tanečních veselicích.
Sestavil Vladimír Pavlas
—————
KŘEST PÁNĚ 7.1. 2024
Je po vánocích. Na stole už nevoní vánočka s rozinkami, ale obyčejný chléb vezdejší.
Co nám z těch svátků zůstalo? Dnešní svátek nám odpovídá právě na tuto otázku. Co je trvalým výsledkem, ovocem vánočních událostí?
Je tu trvalá Boží nabídka. Každému člověku v každé době nabízí Bůh záchranu a spásu. Všem lidem, kteří jsou dobré vůle, posílá Bůh záchranu.
Křest v Jordáně dosvědčuje, že tento Syn Ježíš se neštítí obyčejných hříšných lidí. Staví se s nimi dokonce do jedné řady, aby dal najevo, že se chce ujmout právě těch, kdo jsou v nouzi, kdo jsou v maléru.
Tenhle Mesiáš nepřišel proto, aby byl s lidmi jen o slavnostních příležitostech, aby pronesl slavnostní projev a pak se stáhl do svého nebe. Je dobře si tohle jasně uvědomit: Ježíšovo evangelium není slavnostní řeč pro sváteční dny, není to sváteční vánočka, ale denní chléb, program života pro dny všední.
Ježíš se setkával s lidmi na jejich pracovišti. S rybáři při rybolovu u jezera, s celníkem u jeho celnice. Ježíš se setkával s lidmi, když jim bylo zle: v nemoci, při umírání, když byli slušnou společností vyvrženi. Ježíš je beránek, který snímá hříchy z lidí, vysvobozuje je z jejich posedlosti, zlých návyků a závislosti.
Proto dnešní svátek Křtu Páně není pro nás jen vzpomínáním na událost, která se stala kdysi dávno. Je to událost, která se týká i dnes každého z nás.
I každému z nás řekl Bůh Otec na křtu:
„Ty jsi můj milovaný syn. Ty jsi má milovaná dcera. Stvořil jsem tě, dal jsem ti život, jsi můj, mám tě rád. Jdi a poslouchej mého Syna Ježíše, drž se jeho evangelia.“
Budeš slyšet od lidí i jiné rady:
Budou ti říkat, že dobrota je slabost, silný je ten, kdo je tvrdý.
Budou ti říkat, že poctivost je nerozumná, chytrý je ten, kdo krade, ten kdo ošidí druhého.
Budou ti říkat, že víra v Boha Otce je zastaralý přežitek, pro kostelové báby. Moderní je ten, kdo na desatero Božích přikázání ohled nebere.
Budou ti říkat mnohé proti Ježíšovu evangeliu, ale ty buď hrdý na to, že jsi pokřtěný, že patříš Kristu. Křtem jsme se stali dětmi krále nebe i země, a ctitelé Ducha Svatého. A to nás zavazuje: žij tedy vždy jako šlechtic ducha, žij ušlechtile, jak se sluší na křesťana a nehledej příklady v bezbožné ateistické společnosti, která tě obklopuje.
Na křtu nám každému řekl Ježíš Kristus: „Jako poslal Otec mne, tak posílám já vás. Jděte a žijte podle mého evangelia lásky a pokoje. Tak budete mými misionáři ve světě.“
Řekněte: nemá život nás, křesťanů, překrásný smysl a poslání? Nebo je lepší vrhnout se do víru života soudobé společnosti, pro kterou jsou křesťanské zásady a povinnosti přežitkem a je lepší žít bez pevných zásad a po mě může být třeba potopa.
Slavili jsme Slavnost Zjevení Páně. Co se tu zjevuje?
Ve všech svátcích jde vlastně pořád o jedno: o zjevení Boží lásky - to jest o viditelné vstoupení Boha do lidských dějin, do lidských osudů.
V lidech je stálá a mocná touha, aby se Pán kosmu, Pán našich lidských osudů, nějak viditelně, slyšitelně, hmatatelně projevil. Svědčí o tom stálé dychtivé pachtění lidí po různých prapodivných úkazech a zázračných „zjeveních“.
Na tuto touhu člověka Bůh odpověděl. Zjevil svou dobrotu a lásku viditelně ve svém Synu Ježíši. Zjevuje svou velikost a slávu při Ježíšově křtu v Jordánu.
Tento křest veřejně dosvědčuje, že Ježíš je zachránce, Bohem poslaný nám, hříšným lidem.
Že Bůh se člověka neštítí, že se v Ježíši staví vedle něj.
Že Bůh nás nechtěl nechat samotné v zápase s naší vlastní neláskou, ale že přišel, aby nám donesl odpuštění.
A v tom je právě smysl církevního roku, okruhu svátků: abychom si ve své zapomětlivosti vždy znovu připomínali onen most mezi Bohem a člověkem, abychom se znovu a znovu zaradovali, že i mezi námi a Bohem je pevně postaven tento most obrovské lásky a to je náš křest.
Ostatní svátosti jsou nám blízké, ty prožíváme už rozumně a vědomě - první svaté přijímání, biřmování, zpověď, sňatek, zaopatřování. Ale křest je nám udělen ještě před užíváním rozumu. Žádný vědomý zážitek si z našeho křtu do života neneseme.
Je to tak dobré? Nemají přece jen pravdu „novokřtěnci“, kteří jsou pokřtěni až v dospělosti? Nemá mít každý právo sám se svobodně rozhodnout, chce-li být pokřtěn, až z toho má rozum?
Rozumnost této argumentace a volání po svobodném rozhodování člověka je jen zdánlivá. Vždyť dítě nemělo svobodu rozhodování už hned na začátku: nikdo se ho neptal, jestli se chce nebo nechce narodit.
Prostě bylo počato, poroděno, vrženo do života a je zde. A ten křest - hned na začátku bytí, to je nasměrování správným směrem, to má dát jeho životu správný smysl. A to má od mala ukazovat dobrou cestu ke správnému cíli života.
Křest připomíná rodičům, že to není jen dítě jejich - že je to i dítě Boží. Že křtem se jejich dítě stává členem další rodiny, větší a silnější, než je ta jejich, - rodiny věřících lidí, v níž budou doma po celém světě.
Křtem dítě sice nebude uchráněno od trampot života, ale dostane sílu, aby je uneslo. Křtem vstoupí do velikého školení - katechumenátu Boží církve, který je bude učit, jak svůj lidský život prožít lidsky, v lásce, jako cestu do Božího království.
To nám připomíná dnešní svátek Křtu Páně: že i my jsme pokřtění. Že jsme Kristovi bratři a sestry. Že jsme děti Boží. Že máme právo jít do nového roku v křesťanské naději . Ale také, že máme možnost se po celý život ve víře vzdělávat. Že si máme stále doplňovat svou křestní katechezi a to pravidelnou účastí na bohoslužbách, pobožnostech a dnes už i sledováním křesťanských pořadů prostřednictvím televize a rozhlasu. Dát dětem možnost výuky náboženství na školách a tak dát i této společnosti lidi, kteří jsou postaveni a vychováni na morálních zásadách převzatých od křesťanů.
Sestavil Vladimír Pavlas
—————
Slavnost Zjevení Páně
Slavnost Zjevení Páně křesťanům připomíná a zpřítomňuje zjevení slávy Krista Krále celému světu.
.jpg)
Liturgie se při mši svaté zaměřuje především na příchod tří mudrců jako zástupců pohanských národů, pouze v antifonách k evangelním kantikům se uchoval starší obsah této slavnosti, zahrnující také Ježíšův křest v Jordáně a proměnění vody ve víno v Káně Galilejské (kdy Ježíš zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili – Jan 2,11).
Trojí událost bývá někdy vykládána jako trojí zjevení Kristovy slávy: pohanům (mudrci), židům (křest) a učedníkům (Kána).
V liturgickém kalendáři katolické církve ani v Písmu svatém tři králové nefigurují. Nový zákon hovoří o mudrcích, kteří se přišli poklonit do Betléma právě narozenému Ježíši. Královské koruny i jména jim až o mnoho staletí později později přisoudila umělecká tradice a lidová zbožnost. Šestý leden návštěvu trojice mudrců připomíná.
—————
Nový rok 2024
Vstupujeme do Nového roku. Pocity, které při tom bývají, není třeba nijak přehánět. Nového je totiž jen to, že zas počítáme čas od 1. ledna znovu a na konci letopočtu píšeme jinou číslici.
Ale přes to se mnoho lidí ptá, co nám tento rok přinese. A v koutku srdce si říkáme – jaký asi tento rok bude.
Měli bychom se ptát: co přineseme svým blízkým a svému okolí.
Jakou nabídku mohu dát lidem , kteří žijí v této farnosti.
Každý z nás má nějaké přednosti a dovednosti, které může nabídnout.
Své přednosti nabízíme v prvé řadě rodině ve které žijeme a farní rodině.
V této farní rodině vytváříme místní Kristovu Církev, ve které jsme na základech naší víry i našich rodičů přijali křest.
Tato farnost je místem kde chválíme Boha, zde je to místo kde se máme dělit o starosti i radosti, úspěchy i bolesti.
Zde máme najít otevřenou náruč porozumění a opravdové pomoci.
V pravé Kristově církvi společně s jeho matkou Marií se modlíme a vyprošujeme si dary Ducha Svatého, abychom splnili a naplnili poslání, ve kterém nás Kristus povolal.
Modlitba je jistě v našem společném životě velmi důležitá a má své nenahraditelné místo. V ní máme najít svůj vlastní postoj a sílu od Ducha Svatého, jak a jakým skutkem daný problém vyřešit. Tak jako je víra bez skutků mrtvá, tak modlitba bez skutků se může zdát být Bohem nevyslyšená.
Dostáváme se k důležitým otázkám:
Jaký tento rok bude? Mohu něco změnit? Jsem takovým člověkem, který může něco dobrého vykonat?
Není jednodušší čekat, co život přinese a na konci dalšího roku připsat další číslo?
Pokud se rozhodneme pro nějaký životní program, měli bychom si uvědomit, kým jsme, kým jsme jako křesťané. Svatý Pavel nám v listě Galaťanům říká: jste synové. Před Bohem jste synové. Už nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha.
Na tom má stát mé sebevědomí. Křtem jsem se stal synem, nestojím už tedy v životě sám, v nebezpečí, opuštěný. Jsem synem. Mám Otce. Otce, který mi dal život v plnosti. To mne ovšem zavazuje. Ale zároveň mne to osvobozuje, protože jsem synem, který se konec konců pohybuje v tom, co je Otcovo. A který je Otcem veden k cíli.
Jenže já jsem také synem, který má svou hlavu, který je nerad závislý . Který se snaží udělat svými silami nebe na zemi a vyjde mu z toho občas spíš peklo, nebo jen bezútěšná poušť. Kým bych se tedy měl stávat, kým se snažit být, abych své synovství uplatnil? Abych to, co mi Bůh - Otec dává, rozvinul a neničil?
A zde jistě pochopíte, že není právě dnes třeba jít daleko. Slavíme Marii - Matku Syna Božího, bohorodičku. Tu, která přinesla nejcennější plod života - Vykupitele. Slavíme služebnici Páně, která Bohu věnovala celý svůj život, a tak se stala ženou, jejíž život měl neuvěřitelně vysokou hodnotu - ač zůstala celý život v pozadí, neznámá, ba zdánlivě pro dějiny světa zbytečná. Slavíme tu, která "všechna slova uchovávala v srdci a rozvažovala o tom". Tu, která byla naplněna Duchem svatým, která se dala Bohu a jeho plánu.
Jestli tedy chceme tomuto světu něco přinést, jestli chceme příští dny i měsíce prožít plodně, potom nám nezbývá, než vědět, že jsme syny a snažit se o životní postoj Mariin. Být Bohu k dispozici. Stávat se lidmi, pro něž je Boží vůle prvou a základní starostí a kteří vědí, že Bůh chce, aby náš život byl plný, a na rozdíl od nás k tomu zná cesty.
Angličan Isaac Newton
Když byl dítětem, zneklidňoval krále, když byl chlapcem, udivoval doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i základy Římské říše. Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan jej nemohl zničit, hrob jej nemohl zadržet. Nade vším zvítězil.
Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které o něm byly napsány. Nesložil žádnou píseň. Ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písně chvály více než všichni básníci světa. Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky jako on.
Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více chorých duší, než tisíce lékařů nemocných těl. Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on. Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět. Velcí mužové světa přišli a odešli. Všichni lidé zklamali, on však nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, on však zůstal svatý, věčný dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.
A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a Přímluvce u Boha. Chceš-li, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho králem svého srdce. Vyvol si Ježíše, nikdo není jako on.
—————
—————
