Začátek občanského roku 2017

01.01.2017 01:00

 

                 Nový rok 2017

 

Vstupujeme do Nového roku. Pocity, které při tom bývají, není třeba nijak přehánět. Nového je totiž jen to, že zas počítáme čas od 1. ledna znovu a  na konci letopočtu píšeme jinou číslici.

 

 Ale přes to se mnoho lidí ptá, co nám tento rok přinese. A v koutku srdce si říkáme – jaký asi tento rok bude.

 Měli bychom se ptát: co přineseme svým blízkým a svému okolí.

Jakou nabídku mohu dát lidem , kteří žijí v této farnosti.

Každý z nás má nějaké přednosti a dovednosti, které může nabídnout.

Své přednosti nabízíme v prvé řadě rodině ve které žijeme a farní rodině.

V této farní rodině vytváříme místní Kristovu Církev, ve které jsme na základech naší víry i našich rodičů přijali křest.

Tato farnost je místem kde chválíme Boha, zde je to místo kde se máme dělit o starosti i radosti, úspěchy i bolesti.

Zde máme najít otevřenou náruč porozumění a opravdové pomoci.

 

V pravé Kristově církvi společně s jeho matkou Marií se modlíme a vyprošujeme si dary Ducha Svatého, abychom splnili a naplnili poslání, ve kterém nás Kristus povolal.

Modlitba je jistě v našem společném životě velmi důležitá a má své nenahraditelné místo. V ní máme najít svůj vlastní postoj a sílu od Ducha Svatého, jak a jakým skutkem daný problém vyřešit. Tak jako je víra bez skutků mrtvá, tak modlitba bez skutků se může zdát být Bohem nevyslyšená.

 

Dostáváme se k důležitým otázkám:

Jaký tento rok bude? Mohu něco změnit? Jsem takovým člověkem, který může něco dobrého vykonat?

Není jednodušší čekat, co život přinese a na konci dalšího roku připsat další číslo?

Pokud se rozhodneme pro nějaký životní program, měli bychom si uvědomit, kým jsme, kým jsme jako křesťané. Svatý Pavel nám v listě Galaťanům říká: jste synové. Před Bohem jste synové. Už nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha.

 Na tom má stát mé sebevědomí. Křtem jsem se stal synem, nestojím už tedy v životě sám, v nebezpečí, opuštěný. Jsem synem. Mám Otce. Otce, který mi dal život v plnosti. To mne ovšem zavazuje. Ale zároveň mne to osvobozuje, protože jsem synem, který se konec konců pohybuje v tom, co je Otcovo. A který je Otcem veden k cíli.

 

 Jenže já jsem také synem, který má svou hlavu, který je nerad závislý . Který se snaží udělat svými silami nebe na zemi a vyjde mu z toho občas spíš peklo, nebo jen bezútěšná poušť. Kým bych se tedy měl stávat, kým se snažit být, abych své synovství uplatnil? Abych to, co mi Bůh - Otec dává, rozvinul a neničil?

 

A zde jistě pochopíte, že není právě dnes třeba jít daleko. Slavíme Marii - Matku Syna Božího, bohorodičku. Tu, která přinesla nejcennější plod života - Vykupitele. Slavíme služebnici Páně, která Bohu věnovala celý svůj život, a tak se stala ženou, jejíž život měl neuvěřitelně vysokou hodnotu - ač zůstala celý život v pozadí, neznámá, ba zdánlivě pro dějiny světa zbytečná. Slavíme tu, která "všechna slova uchovávala v srdci a rozvažovala o tom". Tu, která byla naplněna Duchem svatým, která se dala Bohu a jeho plánu.

 

 Jestli tedy chceme tomuto světu něco přinést, jestli chceme příští dny i měsíce prožít plodně, potom nám nezbývá, než vědět, že jsme syny a snažit se o životní postoj Mariin. Být Bohu k dispozici. Stávat se lidmi, pro něž je Boží vůle prvou a základní starostí a kteří vědí, že Bůh chce, aby náš život byl plný, a na rozdíl od nás k tomu zná cesty.

 

 

 

Angličan Isaac Newton

Když byl dítětem, zneklidňoval krále, když byl chlapcem, udivoval doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i základy Římské říše. Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan jej nemohl zničit, hrob jej nemohl zadržet. Nade vším zvítězil.

 

Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které o něm byly napsány. Nesložil žádnou píseň. Ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písně chvály více než všichni básníci světa. Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky jako on.

 

Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více chorých duší, než tisíce lékařů nemocných těl. Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on. Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět. Velcí mužové světa přišli a odešli. Všichni lidé zklamali, on však nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, on však zůstal svatý, věčný dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.

 

A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a Přímluvce u Boha. Chceš-li, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho králem svého srdce. Vyvol si Ježíše, nikdo není jako on.

S přáním do nového roku Vladimír Pavlas

 

—————

Zpět