Jan 18, 1 -19,42

Velký pátek

Touha Ježíšových současníků po Mesiáši, zachránci, potom, který vyvede národ z bídy a úpadku byla veliká.
Touha dnešních lidí věřících nebo nevěřících je stejná. Touží po záchraně, po jistotě, po odstranění nespravedlnosti, očekávají vykupitele v podobě slušného státníka a ochránce lidských práv.

Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé raději sahnou po tom, co si sami vymyslí, co je pro ně prospěšné a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ.
Dnes - spíš hledáme pohádkového vítěze nad vším nepříjemným.

Židé prožívali svou dobu stejně, podobně jak ji prožívá každý z nás.
Představovali si Mesiáše úplně jinak, Ježíš začal pro ně být nepohodlný, nesplňoval jejich představy a tak kněží, zákoníci a zmanipulovaný dav židů odsoudili Ježíše k ukřižování.

I dnes je běžné, že ti kteří jdou ve stopách Kristovy víry, jsou hnáni na Golgotu těmi druhými a často i z vlastních řad. Rozdíl je v tom, že je nepřibíjí na kříž, ale snaží se je duševně a ekonomicky zlomit. Kolem těchto lidí zůstane v nouzi pár věrných a osvědčené přísloví „V nouzi poznáš přítele“.

Stav nouze poznal Ježíš na Golgotě, kde zůstala jeho matka Marie, hříšnice Magdaléna a Jan. Neochotný Šimon  a pak už jenom dav mlčících a křičících „ ukřižuj“.
Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.

 

Dnešní den má být dnem radosti. Ale pro koho je to den radosti? Proč?

 Protože jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, tak potom náš život nemá absolutně cenu.

 Jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, a my proto máme jenom pár nepřímých důkazů, např. proměnu apoštolů, je to veliká věc. Nikdo Ježíše Krista vstát z mrtvých neviděl, ale zkuste mi odstranit toto evangelium, které jste teď slyšeli a zlikvidujete lidský život. Protože pak skutečně začne být tento svět vlčí.

 Mnohé z lidí zaráží, že tento svět ještě jakž-takž drží pohromadě ale je to tím, že jsou zde ještě zbytky křesťanství. Zde už zbyly jenom oharky z křesťanství, ale ty oharky stačí na to, abychom se k sobě chovali jako lidé. Ale můžeme také pozorovat, že tyto oharky na některých místech už vůbec nesvítí. A tak se stává, že člověk stojí už jenom pouhých 10 tisíc korun na to, aby ho druhý odstranil z tohoto světa. To už není člověk, tj. už jenom tržní hodnota.

Zrušte vzkříšeného Krista a zrušíte lidský život.

 Jestliže přestanu věřit, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, potom je nerozumná každá matka, která rodí.

 Jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, tak potom je hloupý každý otec, který se dře, aby své děti uživil.

 Jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, tak potom stačí vzít pistoli, jít a střílet.

 Jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, tak ty dementní ubožáky naházejme, jako ve staré Spartě, ze skály dolů. Protože potom ten lidský život ztrácí smysl.

Jestliže jenom tady toto je lidský život a končí tou tečkou smrti, tak se na mě nezlobte, ale potom má pravdu každý žvanil, který nám slibuje hory doly.

 Ne, já potřebuji lidský život. Já nepotřebuji žít v blahobytu, já nepotřebuji tisíce, já potřebuji lidskou podstatu života, abych věděl, že když vyjdu na ulici, potkám tam člověka, který má lidskou tvář. Toto potřebuji a toho základem je vzkříšený Kristus, nic jiného.

 Naši pravoslavní bratři tento den oslavují úžasně radostným způsobem. Kristus voskres.

Protože jestliže nevstal, tak potom to zabalme. A zde si musíme uvědomit, že pokud bude víra u lidí v tom našem národě zhasínat, tak tento národ nebude stát za nic. Protože bez víry se stává život skutečným peklem. Peklem v rodině, peklem ve státě, peklem mezi mocnými a peklem mezi malými. Děkuji, netoužím po takovém blahobytu, ale chci žít jako člověk. Chtěl bych, abychom si na svých životech uvědomili, že jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých, tak proč jsme tady?

To křesťanství, kterému se posmívají už zasmrkané děti ve škole a na které se snaží ti druzí házet špínu, ano, některou špínu si Církev zavinila sama, ale pozor, Bůh a víra je něco co musí být ve mně, a pokud tomu tak není, tak se stávám živočichem.

 Ať chci nebo nechci, jakmile se začnu vzdalovat od toho vzkříšeného Krista, začíná ve mně žít zvíře, napřed pomalu a pak si řeknu: žena mě už dlouho šve, proč bych se s ní hádal? Dám 20 tisíc a on ji odstraní.

 Když mně někdo vyhrožuje, že mě udá, tak ho rozčtvrtím a nechám ho hodit na dno přehrady. Toto jsou první záchvěvy odklonu od křesťanství.

 Takže si uvědomme: mám pro co žít. Můj obyčejný lidský život má svůj smysl. Já vím, že tak jako jsi vstal Ty, jednou zavoláš i mě a řekneš: vydej počet, ať jsi byl kněz, biskup, jáhen, doktor nebo ten poslední člověk. Vydej počet, a proto má vzkříšení smysl, protože tam se člověk snaží: ano, Bože, byl jsem jenom obyčejný člověk, urazil jsem Tě mockrát, ale můj život jsem se snažil směřovat a žít v naději ve Vzkříšení.

Takže dnešní den a každá neděle, která nám vzkříšení připomíná, je vlastně dnem radosti nad tím, že chci žít jako člověk. A tuto naději mi nabízí Vzkříšený Kristus.

Použito textu jáhna Milana Mordačíka