Jan 18, 1 -19,42
Velký pátek
Touha Ježíšových současníků po Mesiáši, zachránci, potom, který vyvede národ z bídy a úpadku byla veliká.
Touha dnešních lidí věřících nebo nevěřících je stejná. Touží po záchraně, po jistotě, po odstranění nespravedlnosti, očekávají vykupitele v podobě slušného státníka a ochránce lidských práv.
Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé raději sahnou po tom, co si sami vymyslí, co je pro ně prospěšné a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ.
Dnes - spíš hledáme pohádkového vítěze nad vším nepříjemným.
Židé prožívali svou dobu stejně, podobně jak ji prožívá každý z nás.
Představovali si Mesiáše úplně jinak, Ježíš začal pro ně být nepohodlný, nesplňoval jejich představy a tak kněží, zákoníci a zmanipulovaný dav židů odsoudili Ježíše k ukřižování.
I dnes je běžné, že ti kteří jdou ve stopách Kristovy víry, jsou hnáni na Golgotu těmi druhými a často i z vlastních řad. Rozdíl je v tom, že je nepřibíjí na kříž, ale snaží se je duševně a ekonomicky zlomit. Kolem těchto lidí zůstane v nouzi pár věrných a osvědčené přísloví „V nouzi poznáš přítele“.
Stav nouze poznal Ježíš na Golgotě, kde zůstala jeho matka Marie, hříšnice Magdaléna a Jan. Neochotný Šimon a pak už jenom dav mlčících a křičících „ ukřižuj“.
Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.
—————
