Na internetových stránkách " /zprávy.idnes.cz/církev/" z 15. listopadu píšou článek o rozprodávání kostelů a far v Česku.

Generální vikář královehradecké diecéze informuje o prodeji 150 far v této diecézi. Fary se prodávají za tržní ceny, kostely se převádějí zadarmo obcím nebo občanským sdružením. Plzeňská diecéze předala zájemcům během posledních pěti let přes 70 kostelů a kaplí. Koupit takovou nemovitost neni jednoduché, diecéze si hlídají, aby se z kostela nestala například diskotéka a z fary sexshop. Dále se píše, že kostel a fara jsou majetkem farností. Prodej zařizuje biskupství, určité peníze zůstávají v konkrétní farnosti, nebo se využijí na jiné účely v rámci diecéze. Katolická církev dle údajů vlastní 7 133 kostelů a kaplí. Prodej je zdůvodňován nedostatkem věřících a peněz na opravy a údržbu.

O čem se nepíše:

budu si všímat především královehradecké dieceze. Zde po revoluci byla většina budov a kostelů v ucházejícím stavu. K devastaci těchto budov došlo úbytkem duchovenstva, tedy správců farností. Biskupství nezajistilo obsazení těchto far nájemníky nebo laickými správci farností. Tím také upadl duchovní život v těchto farnostech nedostatečnou správou, ubyli i věřící, kteří podporovali finančně opravy a také je zajišťovali. Tento problém se vleče i dále a biskupství brzy zjistí, že tyto farnosti jsou prázdné.

Věřící ztrácí důvěru ke svým nadřízeným, biskupství, protože prodej s nimi nikdo z biskupství neprojednal a dodnes neví kde je finanční obnos za prodej. Pokud žádají nějaké peníze na opravu kostela, od biskupství žádnou podporu nedostanou. Bylo by dobré se zajímat, jak biskupství s těmito prostředky za prodej far naložilo. Pokud budu uvažovat, že 150 far prodaných po 1 milionu, je to částka 150 000 000 Kč a to si myslím, že mnohé fary mají mnohem vyšší hodnotu. Biskupství se však stále nachází v několika milionových dluzích. Je to jednání o nás a bez nás, přitom si myslím, že tyto finance mají být vloženy do farnosti, kde byly prodejem získány, protože farníci té nebo jiné farnosti i po staletí tyto budovy financovali. Tato záležitost se netýká  jen těch, kteří pravidelně navštěvují kostel, ale těch kteří do farnosti patří a nesou svůj podíl na opravách a darovaných financích.

Všichni dobře víme, že na mnohé opravy přispívá stát, pokud se jedná o historickou budovu. Hledají se prostředky z obcí a od dárců. Královehradecké biskupství založilo "Fond solidarity", z kterého může přispět na opravy. Do tohoto fondu přispívají kněží a jejich hospodyně 7% z platu a farnosti desátkem z nedělních sbírek. Dle mého soudu biskupství nemá takové lidi, kteří by dokázali sehnat a podat žádosti na opravy na patřičná místa jako jiné neziskové organizace. Pan generální vikář královehradecké diecéze Tomáš Holub na tyto otázky rád odpovídá, ale nikde nezveřejní, jak se naložílo z financemi za prodej a proč má biskupství stále dluhy.

Nedostaneme ani odpověď jak mají žít farníci v těchto farnostech, co si vůbec mají o současném vedení církve myslet, na kolik mají být opatrní něco církvi darovat.

Zbytkům farníků, kteří byli takto postiženi doporučuji, střádat si na vlastní modlitebnu bez nějakého nároku z biskupství. Duchovní službu kněze si mohou vyžádat. Kněží jsou stále placeni státním platem a biskupství je zaměstnává. Mají tedy i povinnost zajišťovat duchovní službu. Tato duchvní služba kněží je placena z peněz daňových poplatníků jako každá jiná služba, lékař, učitel... Jak se zdá biskupství nejde o pastoraci, ale postupnou likvidaci farností.

Vladimír Pavlas

        Mnozí se ptáte, proč již v měsíci říjnu končím s prací technického správce pro farnosti Štoky, Úsobí a Svatý Kříž. Smlouva na tyto práce byla uzavřena pouze na jeden rok a nebyla financována ani farností, ani biskupstvím. Toto místo vzniklo z vlastní iniciativy a díky duchovnímu správci, který takové místo mohl otevřít v součinnosti s pracovním úřadem .

        Tato práce je prospěšná širokému okolí a má své kladné výsledky. K jakým změnám došlo během jednoho roku, máte možnost sledovat na těchto webových stránkách.

Foto Zdeněk Krpálek

        Požádal jsem biskupství o zřízení trvalého pracovního místa pastoračního asistenta.

 Kromě toho jsem podal žádost o trvalé jáhenství pro tuto farnost, protože farnost je spravována dojíždějícím knězem. Tuto nabídku jsem doložil patřičným vzděláním (4 ročníky na KTF-UK Praha, Katechetický kurz, maturita, výuční list, sociální pečovatelský kurz a ostatní kurzy). Z rukou pana kardinála Tomáška jsem přijal služby lektora a akolyty, které mohu uplatnit při obřadech,v nemocnicích, věznicích a charitativní činnosti.

        Jak se vyřizují žádosti zaslané na Královehradecké biskupství, můžete posoudit sami. Mám zkušenosti, že přes tyto instituce se nic nevyřídí, ani ze strany potřeb farnosti, ani jednotlivců.

        Modlíme se stále za nová kněžská povolání, tuto výzvu jsem od Pána slyšel a budu v ní pokračovat. Jako laik se mohu s ostatními křesťany scházet ke čtení Písma, modlitbám i vedení pobožností. Zde nám jistě církevní představení nemohou zakázat taková shromáždění k modlitbám, ani v soukromí, ani  v kostele. Pro laická setkání bude vznikat prostor  v domě, který jsme s rodinou koupili od pana Slámy ve Štokách, počítáme i s možností vést různé kroužky křesťanské výchovy.

Vladimír Pavlas pracovník farnosti