2. února oslavíme svátek Uvedení Páně do chrámu.

 Lidově se tento svátek nazývá Hromnice. Tímto svátkem dříve končila doba vánoční a z kostelů se odstranila vánoční výzdoba. V den tohoto svátku si připomínáme událost, kdy Maria a pěstoun Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do chrámu, aby ho odevzdali Bohu.
Svátek je obohacen symbolem žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu v křesťanském životě.

                                                  -    Svíce a její světlo je symbolem života
                                                  -    Svítí na cestu
                                                  -    Ukazuje směr
                                                  -    Tvoří společenství
                                                  -    Vyjadřuje jednotu
                                                  -    Dohořelá svíce měří náš čas

Tato symbolika provází nejen křesťany, ale i ty kteří vnitřně se s touto symbolikou ztotožňují.
Svíce rozsvěcujeme na adventních věncích, vánočním stromku, při narozeninách na dortech, když je nečas a nesvítí světlo, při významných událostech, ve chvílích ticha a proseb, na hrobech těch, kteří mezi námi nejsou.

Jan 1, 9 – 11 Bylo však pravé Světlo, jež osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. Na světě byl, a svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali.

Všem přeji dny prozářené světlem

Vladimír Pavlas
 

Jak  slavit masopust

Postní doba začíná Popeleční středou a končí až o Velikonocích. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak začátek postní doby

– Popeleční středa připadá na 14. 2. 2024.

Pod názvem masopust se tedy skrývá celé období od Tří králů až do začátku postní doby.

Doba masopustu

Na Moravě se toto období označuje jako fašank, fašinek nebo ostatky.

Masopust je obdobím hojnosti, veselí a maškar.  Začíná Tučným čtvrtkem a končí Popeleční středou.

Tučný čtvrtek

Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí. Nazývali ho jako "tučný čtvrtek" lidově řečeno"tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. . Obvykle bývá k obědu znamenitá vepřová pečeně, knedlík a zelí. Každý si na tučný čtvrtek má dopřát tolik piva a mastného jídla, co snese.

Taneční nebo masopustní neděle

Po bohoslužbách a vydatném obědě se všichni chystali k muzice, která vyhrávala na návsi. Takto hudebníci zvali k muzice do hospody, kde teklo pivo proudem a z bot tanečních párů se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách. V tento den také hospodyně smažily koblihy pro masopustní průvod.

Masopustní pondělí

Na masopustní pondělí se pokračovalo v tanci. Byl to takzvaný  "mužovský bál". Ten byl pouze pro ženaté a vdané, protože sedláci při tanci vyhazovali selky vysoko ke stropu. To jen pro to, aby se prý na poli urodil vysoký len a oves.

Maškarní masopustní úterý
Vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se pořádaly průvody maškar nebo hrály žákovské divadelní hry. Maškarní zábava probíhala zpravidla v úterý před Popeleční středou, byla vrcholem masopustu.  Mezi masky patřil  medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem, smrtka s kosou. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.

V tento den bývalo zvykem, že se slepicím sypalo zrní do kruhu z řetězu, aby nezabloudily a nezanášely. V tentýž den se nemělo věšet prádlo na půdu, neboť to prý vedlo k přemnožení blech. Ženy nesměly šít, aby slepice dobře nesly. Masopustem končil tanec a tančit se smělo až zase v květnu při stavění májky a poté až zadlouho o podzimním posvícení. Čím byla maska pitvornější, tím budila větší pozornost. Masopust byl zakončen tradičním "pochování basy". To byl symbol, že si čtyřicet dní nevrzne na tanečních veselicích.

Sestavil Vladimír Pavlas