Česká republika a výuka náboženství
Výuku náboženství reguluje Školský zákon 561/2004 Sb., který v § 15 stanovuje, že ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství.
Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách.
V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy.
K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním.
Vyučovat náboženství může v základním pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady dané školským zákonem pro výkon činnosti pedagogického pracovníka. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti. Většinou se výuka koná v den, kdy je méně hodin, obvykle odpoledne.
Na církevních školách je výuka náboženství povinná, nebo fakultativní. Záleží na konkrétním zřizovateli. Většina církevních škol má svého kaplana. Výuka náboženství může být zvolená studentem v rámci maturitní zkoušky.
—————
