Na Štěpána není pána
26. prosince je druhý svátek vánoční a také svátek svatého Štěpána, prvomučedníka
1.Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad' jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
2.Já jsem malý koledníček,
přišel jsem k vám pro pětníček,
pětníček mi dejte,
nic se mi nesmějte,
však já jsem se najedl,
suché řepy neberu.
3.Co mně dáte to vezmu,
třeba trochu kaše,
vždyť je všechna vaše,
třeba starou krávu,
vezmu ji na kávu,
třeba zlatý tele,
vezmu do kabele.
4.Třeba malý rohlíček,
mám tu na něj pytlíček,
pak-li že mi nic nedáte,
hlavně si mě nahněváte,
otluču vám všechny hrnce,
co v polici máte.
Štěpán byl proslulý nejen svým ohnivým kázáním o Kristovi, ale byl i nadaným historikem. V jednom ze svých proslovů velmi výstižně shrnul dějiny Izraele. Když pak obvinil členy sanhedrinu (nejvyšší židovská rada v Jeruzalémě) z vraždy Mesiáše, byl odsouzen k smrti ukamenováním a roku 37 byl rozsudek před hradbami Jeruzaléma vykonán.
Jeho hrob byl nalezen v roce 415. Knězi jménem Lukián se ve snu zjevil rabi Gamaliel a prozradil mu, kde nalezne Štěpánův hrob. Sen se nedůvěřivému knězi musel opakovat třikrát, než uvěřil v jeho pravdivost. Štěpánovy ostatky byly převezeny do Sionského chrámu, později do Konstantinopole. Od roku 560 je část jeho ostatků uložena v Římě v bazilice sv. Vavřince. Traduje se, že když otevřeli sarkofág, pohnul se sv. Vavřinec, aby udělal místo pro Štěpána. Od té doby se mu říkalo zdvořilý Španěl a španělští grandi si brali příklad z jeho ohleduplného chování.
Svátek sv. Štěpána se rychle rozšířil do celého světa a to hlavně zásluhou námořníků, kteří jej považují za svého ochránce. Byl také oblíbeným světcem německých králů a uherských panovníků a patronem koní. Jako připomínku na ukamenování sv. Štěpána házejí dodnes věřící (hlavně v Dolním Bavorsku) při mši na kněze hrst ovsa. Po skončení mše začne slavnost se spoustou jídla a piva a peče se speciální svatoštěpánský chléb.
V našich zemích se na sv. Štěpána slavil dříve tzv. Svátek bláznů. Byl součástí vánočních oslav, po ulicích chodil průvod masek, zpíval lechtivé popěvky, tančilo se, jedlo, pilo a hrálo v kostky. V čele průvodu nesměl chybět biskup jedoucí na oslici.
Na konci středověku však církev Svátek bláznů pro jeho bujarost zakázala. Do současnosti přetrval pouze v podobě koledy. Vánoční koledy se zpívaly v latině i lidové řeči a lidé připisovali koledním pochůzkám magickou moc. Měly do navštíveného domu přinést štěstí a blahobyt. Na koledu se chodilo o Štědrém večeru, na sv. Štěpána, na Nový rok, o Třech králích a někde i na Hromnice. Starodávný obyčej koled je písemně doložen už v dobách předhusitských. Mnich Jan z Holešova sepsal v Břevnovském klášteře spis Štědrý večer a zachytil v něm obyčeje a zvyky našich předků.
Také platilo pořekadlo “Na Štěpána každý sobě za pána“, pro čeledíny to byla možnost změnit místo a vystoupit ze služby. Při této příležitosti dostávaly od hospodáře výslužku, někde pečivo a mouku, jinde obilí a plátno a později i peníze. Služebné dívky mohly opustit službu na Nový rok, ty dostávaly výslužkový koláč.
Lidé ve městech a na vesnicích chodili na Sv. Štěpána navštěvovat příbuzné a známé a vyměňovali si dárky. Tento pěkný zvyk přetrvává i nadále. Dodnes v tyto sváteční dny obcházíme rodinné příslušníky a své přátele abychom si s nimi vyměnili pár slov, popřípadě nějaký ten dárek. Alespoň na tento významný svátek si uděláme trochu času na své blízké a navzdory uspěchané době jim věnujeme trochu ze svého času. A bylo by pěkné, kdybychom se dokázali zastavit a popovídat si častěji, ale i tak díky alespoň za tyhle sváteční a poklidné chvíle.
—————
