Co je ateista ?
Tímto slovem se označuje bezvěrec, jedinec odmítající náboženství, boha, víru v nějakou vyšší bytost nebo cokoliv duchovního.
S tímto životním stylem se zároveň nese odmítání etických a morálních norem, které jsou vodítkem pro zdravý život ve společnosti.
Ateisté žijí podle přirozených morálních zásad, které jim předali rodiče v jejich výchově. Nadále si tyto normy posunují ke svému prospěchu. Jejich rodiče, či prarodiče prošli na školách ve velké většině křesťanskou morálkou v podobě výuky náboženství, dále čerpali a obnovovali svůj morální základ na bohoslužbách.
Prošlo od té doby několik generací, které výuku etiky a morálky neznají. Je to dědictví z velké části od našich komunistických bratří, kteří odstranili vše, co bylo spojeno s nějakou vírou. Vybudovali ateistický základ pro soudobou společnost bez morálních norem a společnost tyto myšlenky přijala.
Křesťanství a ateismus
Ahoj, zajímalo by mě, jak se stavíte k ateismu. Já v zásadě souhlasím s tím, že ateismus je jednou z cest k Bohu - je to ale cesta nelehká, protože jde k Bohu prostorem Boží nepřítomnosti. Co si myslíte vy? Berete ateisty jako bratry, soupeře, jako cíle evangelizace nebo ty kdo, se mýlí, nebo jinak?
Atheismus je cestou k Bohu? No potěš koště. Atheisté jsou samozřejmě cílem evangelizace, protože jsou to ovce, které jsou naprosto ztracené a přivést takovou ovci ke svému pastýři je určitě velmi radostné, když se to povede.
Atheismus jako takový je náš velmi tvrdý soupeř, protože svojí bezbožností společnost již naprosto prostoupila a to nejen tu českou, ale bezbožnou se stala i věda na Západě obecně, protože je přetížena materialismem a to často bezdůvodně. Často se uchyluje k vědomým lžím (třeba ohledně otázky darwinismu), jenom aby mohla Boha vědecky vyvracet. Co je vědeckého na zpochybňování víry teoriemi, které byly vymyšleny proto, aby vysvětlily svět i bez Božího vlivu a přitom jediný jejich důkaz spočívá na tom, že takto to být musí, abychom se bez Boha obešli?
I české zákony a vzdělávání hodnotu náboženství naprosto zpochybňují. Je to nějaké přesvědčení, které nemá být nikomu nuceno (pokud možno by neměli ani rodiče své děti k němu usměrňovat, ale zde je to naštěstí převážně pouze jen názor veřejnosti, nikoli zákon). Toto přesvědčení nemá žádnou oporu v realitě - náboženství je podle toho jen takovou snůškou názorů, jejichž platnost je zcela závislá jen na tom, čemu dotyčný subjekt věří.
Není divu, že potom ateisté věřícím vytýkají, že jim církev (nebo rodiče a jiné výchovné vlivy) naprosto vymyla mozek. Proč nenechají děti, aby o své víře rozhodly, až budou velké? Takový názor, ač je velmi svobodymilovný, vlastně tvrdí jediné: Jsou to nesmysly, nemá smysl jim věřit a pokud tomu někdo věří, tak to nemá v hlavě pohromadě, ale pokud je dospělý, je to jeho věc. Pokud by na tuto hru přistoupil i ten věřící, o nějž se jedná (a mám takový dojem občas, že i to je možné, přes tu všechnu hypertoleranci, jíž současní křesťané oplývají. Co považuje za pravdu (a to velmi důležitou), vlastně pravdou není nebo je pravdivost této pravdy odvozena od jeho osobního přesvědčení.
Existuje ale snad Bůh jen pro ty, co na Něj věří a pro ostatní ne? Těch ostatních si nevšímá, nebo prostě úplně není? Má ke každému úplně individuální přístup a i jiné skutečnosti, náboženstvím popisované (např. existuje očistec?, co všechno je hřích?), jsou touto vírou determinovány?
Právo u Boha a u lidí je jiné. Je to logické. A pokud je někdo potrestán za něco, o čem nevěděl, že se to nesmí/musí, nenese vinu ve smyslu hříchu, ale přestupku proti zákonu se dopustil. Toto ustanovení je velmi důležité, protože činí státní aparát provozuschopný, jinak by byla činnost státní spravedlnosti o hodně obtížnější (spíš nemožnější) a to už jde teď ztuha, právě díky humanismu (ten je jako takový jistě dobrý, ale někdy už přerůstá ve zvrácenost - všelijaké ty respekty k jiným kulturám, ...).
Soudce přece v Boha věřit může stále. On také přece netrestá za hříchy proti Bohu, ale za provinění proti společnosti. Hrozné je, když má uznat odškodné ženě za zpackaný potrat, který (lékaři) špatně provedli. To je výsměch Boží spravedlnosti. Jinak, trest v civilizovaných státech (tím se myslí zejména EU), má pachatele vychovávat, existuje spousta možností zmírnění trestu posléze v jeho průběhu, takže si aspoň ten člověk zapamatuje, že toto se opravdu nedělá.
Díky Bohu, už nejsme v době Bídníků, kde viník neměl nárok na odpuštění společnosti nikdy. Teď dostane odpuštění, i když si je nezaslouží (kmetiněveský vrah - vyústění je naprosto nekřesťanské, viník se nemůže stát naprosto čistým, musí nést následky svého hrozného činu; pokud by jel načerno MHD, bylo by to samozřejmě něco jiného).
Kam se musí křesťan vložit: tam, kde nemá člověk zastání a je omezován/ohrožován jiným člověkem (např. nenarozený plod svou matkou) v souladu se zákony země. Tam je to opravdu problém.
Jinak spousta věcí se tolerovat může, i když jsou hříšné a tam bychom měli působit tak, že tyto činnosti nebudeme dělat a budeme se snažit od nich druhé lidi odradit.
Toužili jsme po svobodě a lásce. Mnohé se naplnilo: svoboda slova, svoboda vyznání, svoboda podnikání, částečné narovnání křivd na majetku. Máme dnes svobodu slova, ale nevíme, co je pravdivé a co je polopravda nebo lež. V kostelích můžeme bez postihu naslouchat božímu slovu, ale nenaslouchají ti, kteří tam záměrně nejsou. Na školách se může bez postihu vyučovat náboženství, ale nikdo děti na výuku nepřihlásí. Svoboda podnikání nepřinesla blahobyt pro všechny, ale prohloubila sociální rozdíly ve společnosti – nezaměstnanost, bezdomovci, rodiny bez bydlení, stále se zhoršující zdravotní péče a morální úpadek.
Musíme počítat s tím, že v téměř celém národě převládá ateistické smýšlení a to je nevěřit v žádného Boha a řídit se vlastními etickými a morálními zásadami, které se vzdalují od křesťanské morálky a etiky. Tento propad křesťanské morálky a etiky je již dlouhodobý, už od doby totality a zasáhl několik generací. Pokud chceme žít v opravdové demokracii, není možné ji budovat bez křesťanské morálky. A to je odpověď pro nás věřící, ateisty, biskupy a kněze na to, co nám svatá Anežka podle vlastního vzoru a chování odkázala. Je příkladem a motivací pro službu druhým.
Doplněné a převzaté názory z WWW stránek
Vladimír Pavlas
—————
