Laici

Proč církev aktivní laiky odmítá, proč se jich kněží bojí, kdo si zacpává uši a nastavuje otevřenou ruku, kam se ztratilo nadšení mladých křesťanů, přinesla doba svobody do církve snad totalitní praktiky, jsme ti, koho církevní hierarchie odradila, ale víru v Krista neztratil??? - Několik otázek k zamyšlení i námětů k diskusi od autora webových stránek.

 Jaroslav Černý: LAICI V CÍRKVI

Otče biskupe, sestry a bratři!
                Když mně přišla pozvánka na zasedání přípravné komise plenárního sněmu, byl jsem překvapen. Zároveň se však dostavila i velká radost z toho, že s námi konečně někdo navazuje kontakt, někdo má zájem vědět, co si myslí laici.

                 Má dosavadní zkušenost říká, že co si laik nevybojuje, tak nemá. Musí se nabízet, což není kolikrát příjemné, místo toho, aby mu byla nabízena možnost uplatnit své dary. Takový laik bud' v sobě najde sílu a udělá se v církvi pro sebe, nebo rezignuje a dělá jen to, co je mu dovoleno, nebo s aktivitou úplně skončí.

               V dnešní situaci sekularizované společnosti je potřeba, aby biskupové a kněží byli mimo jiné i takovými manažery, kteří delegují pravomoci, přidělují a kontrolují úkoly, komunikují v církvi i mimo ni a především: formulují cíle blízké i daleké. S takovým přístupem je možné setkat se jen málokde. Proč? Protože kněží stále vykonávají skoro všechno a laici čekají opodál na to, co zbude.

              Až na výjimky zcela chybí vzájemná pravidelná výměna názorů mezi laiky a kněžími ve farnostech, mezi laiky a děkanem, mezi laiky a biskupem. Nelze se potom divit, že mimo mši svatou často farnost nevyvíjí další činnost, že sedíme vedle sebe v lavicích a neznáme se, že třeba někde existuje tajná farní rada.

             Z aktivních laiků mají někteří kněží, a není jich málo, strach. Mnohé negativní zprávy z činnosti farních rad jim dávají za pravdu. Ale copak nejsme teprve na začátku v uplatňování závěrů druhého Vatikánu? Přeci se nemůžeme zastavit při prvních problémech.

Chceme vůbec, aby naše církev byla živá a přitažlivá? Proč biskupové tak málo reagují na aktuální problémy v církvi a ve společnosti? Jen velmi málo přesahujeme sami sebe, častěji se křečovitě držíme lidsky osvědčených jistot.

Je třeba rozněcovat skomírající plamínky života v církvi, nabízet ze strany biskupů a kněží prostor pro laiky na kurii, děkanských úřadech a ve farnostech.

Je třeba otevřít fary, mnohde nedotknutelné, přestat mít strach a spoléhat se více na Boží pomoc a vedení.

Jestliže nedojde k oživení našich farností, těžko budeme plnit náš hlavní úkol: přinášet světu radostnou zvěst.
            Dávám proto k zamyšlení a úvaze některé nahrubo načrtnuté náměty, které je možné uvést do života za podmínky opravdu nadšeného a výkonného týmu spolupracovníků biskupa...