Pater Petr Bulva po 35 letech duchovní služby odchází do důchodu

z farnosti

Větrný Jeníkov, Branišov a Smrčná

Narodil se v Pardubicích v rodině přísných katolických rodičů. Než se stal knězem, vystudoval SEŠ v Pardubicích. Až později, ve zralém věku, se dozvěděl, že ho ještě jako nenarozeného maminka zasvětila Bohu na Svaté Hoře. Po dvou letech na vojně se v roce 1968 rozhodl jít na seminář do Litoměřic. Ročník osmašedesát se zapsal do historie jako tzv. Otevřený ročník – v důsledku pražského jara mohl seminář studovat kdokoliv bez kádrování. Inženýři, lékaři, profesoři, i ti, kteří do té doby studovali potají. Cesta ke kněžskému slibu nebyla ale v případě Petra Bulvy tak přímočará, jakby se mohlo zdát. Nejdříve dělal přidavače, házel lopatou a nakonec tři roky topil v kotelně Ústavu sociální péče ve Sloupu v Čechách. Bydlel na faře u svého duchovního učitele pátera Ladislava Kubíčka. V kotelně potkal také svého celoživotního kamaráda a skvělého horolezce Honzu Rybičku, který ho inspiroval svou lidskostí, klidem a nadhledem. V roce 1978 rozhodnutí přišlo a požádal o svěcení. „Do doby, než jsem se hlásil ke kněžství, o mě policejní úřady nejevily zájem, ale jakmile jsem byl zpět v Litoměřicích, už se to dovídali estébáci a skočili po mně jako vosy,“ vzpomíná Petr Bulva a pokračuje. „První výslech trval čtyři hodiny, tři na jednoho. Kardinál Tomášek, který nás připravoval na svěcení, se to dozvěděl a zavolal, že se mnou potřebuje nutně mluvit, tím mi to zkrátil. Nic ze mě nedostali,“ vzpomíná. V bytě rodičů ho potom těsně před kněžským svěcením navštívil estébák a oznámil mu, že za odmítnutou spolupráci bude následovat trest. Zůstal v Pardubicích pod dohledem kancléře Henycha, přísného faráře, který vyžadoval absolutní poslušnost. Na faře bylo odposlouchávací zařízení. Bulvovo štěstí bylo, že nepůsobil politicky, ale vždy mu šlo jen o pastoraci zejména mladých a lidí na okraji. Hrál fotbal a utíkal z fary. Po devíti měsících ho přemístili na další „převýchovu“ na faru v České Třebové, kde absolvoval dva výslechy, ten poslední stál za to. Odehrál se za tmy u lesa v autě plném policajtů. „Nejdříve spustili, vy jste děvkař, pane faráři…“ Pak mi zase nabízeli posty na poutních místech, protože tam jsou peníze. Věděli, že dělám s horolezci, tak slibovali i Teplice – Adršpach. Nic jsem neslíbil, a tím začala msta,“ popisuje Petr Bulva. Nejdříve rozšířili pomluvy, pak ho opět za trest odsunuli do Náchoda. Příběh se opakoval. Konflikty s nadřízenými – zejména s vikářem z Červeného Kostelce Josefem Měšťanem. Důvod: hrál fotbal a jezdil za mládeží do České Třebové. Nakonec není jisté, kdo se ho chtěl zbavit více, jestli estébáci,nebo ortodoxní kolegové namočení v Pacem in terris, sdružení katolických duchovních kolaborujících s komunistickým režimem.

V závětří Větrného Jeníkova

Pater Petr Bulva si post venkovského faráře ve Větrném Jeníkově na Vysočině nevybral, v roce 1980 sem byl za trest odsunut pány z bývalého režimu. Potřebovali se zbavit nezkrotného charismatického faráře, který hrál fotbal, příliš dobře si rozuměl s mládeží a nechtěl spolupracovat.

Řídce osídlená Vysočina se zdála být nejvhodnějším místem, kam ho uklidit. Psal se rok 1980, slavnostně se otvírala dálnice D1 Praha-Bratislava, ale Petra Bulvu ve Větrném Jeníkově čekala pouze plesnivá fara. „Z trestu se stal dar,“ říká s úsměvem. Slouží zde již více jak třicet let. Od začátku si dokázal získat lidi. Opět začal hrát fotbal, trénoval mládež a založil country kapelu. Lidé se ho ptali: ty jsi farář, jak to že hraješ fotbal? V hospodě se dával do řeči s lidmi, kteří se neměli možnost o víře nikde jinde dozvědět. Bulvovo působení popisuje jeden z farníků: „Není to jenom farář, ale i kamarád, člověk, se kterým si máme co říct a můžeme si říct cokoliv. Získal si mě svým neortodoxním přístupem k víře. Fotbal hrál donedávna, kdyby mu někdo poslal míč prostředkem kostela, tak v tu ránu není farářem, ale fotbalistou a přihraje nazpět“, popisuje Libor Novák. O minulosti církve se příliš vyjadřovat nechce a raději cituje papeže Pia X. „Po hříchu je nejhorší nevědomost a strach,“ a dodává: „My kněží jsme mohli reprezentovat křesťanské hodnoty i v minulém režimu, ale ne každý měl tu odvahu.“ Po pádu komunistického režimu se začal angažovat jako dobrovolný pastor ve věznicích. Nejvíce Valdice, pak Bory, Znojmo, Kuřim, Brno. „Už odmalička jsem v sobě cítil touhu být farářem těch druhých, outsiderů. Rád jdu do kostela, rád sloužím mši, ale když jsem dělal ve vězení, tak jsem se cítil jako kapr ve vodě,“ vysvětluje Bulva. A co mu dala tato zkušenost? „Při práci s vězni jsem začal cítit kněžskou identitu. Při osobních rozhovorech jsem viděl nesmírnou bídu lidí, kteří třeba nikdy nepoznali rodiče. Všude znělo ze všech stran: já chci lásku a přijetí, a to byl hlavní důvod, proč jsem tam chodil,” popisuje a dodává: „Církev nás učí, abychom zachovávali obraz boží v člověku, vážili si každé bytosti, a to bez rozdílu.“

Přes Boha vlak nejede

„Vždycky mi šlo o to, co Pavel píše v Listech: Nebýt pod zákonem, ale pod milostí. A jak řekl Ježíš: Litera zabíjí, duch oživuje. Mým krédem je volným přístupem jít k Bohu. To není  tolerance k hříchu, ale volnost v náručí boží. Katolická církev někdy zapomíná na to, že Ježíš nám přinesl svobodu a mě křesťanství přivedlo k jednomu: vážit si člověka a dvou věcí v něm – důstojnosti a svobody,“ popisuje svůj vhled jeníkovský farář. Ve volném čase Petr Bulva sportuje. Běhá. Je velkým milovníkem hokejových Pardubic, přírody, hor a country. Kapela, se kterou vystupoval na zábavách,se jmenovala Stopaři. Její úroveň popisuje slovy: nebyla to žádná extraliga, ale okresní přebor. Živá muzika mu začíná chybět a uvažuje o založení nové kapely. „Jo, a nezapomeň tam napsat, že jsem byl obdivovatelem a duchovním vůdcem kapely Rangers. “Jeden z dalších farníků Jaroslav Trnka hovoří o Petrovi: „Měl jsem možnost poznat různé faráře, ale Petr je výjimečný. Ve své otevřenosti jiným zkušenostem. Obecně dobří faráři jsou ve městech, kde si to církev spíš pohlídá. Fakt, že jsme na takového narazili tady v malé vesnici, je velké štěstí. Pro mě je důležité, že v branišovském kostele najdu lidi, kteří tam jsou z vlastní vůle a že tam je Petr Bulva, který si stojí za tím, co říká.

Převzato a upraveno z časopisu pro seniory VITAL

Všechny fotografie jsou z poslední odsloužené mše svaté ze Smrčné, kterou odsloužil P. Petr Bulva za farníky. Ti se rozloučili se svým pastýřem, který každého osobně znal a byl jim bratrem po dobu 35 let. Snažil se vybudovat mosty porozumění, přátelství a lásky podle vzoru Ježíše.

Sestavil Vladimír Pavlas

www.starepaky.cz

Ze sletu Starých Pák 4. -6. 9. 2015

Jsme parta kluků, kteří v dobách téměř už památných prožívali prázdniny na salesiánských chaloupkách s Kájou Herbstem a dnes s biskupem Kájou.

Jsou mezi námi docenti, doktoři, ředitelé, dělníci a dokonce i jeden zedník s maturitou.

Dnes jsou z nás už většinou (až na výjimky) tátové rodin, přesto se těšíme na první víkend v září jako malí kluci.

V tuto dobu se totiž již pravidelně koná Slet Starých pák.

Letos naše pozvání příjal zpěvák a skladatel Jiří Suchý.

Kromě roztomilého žvatlání, sentimentálního vzpomínání a mrzačení při povinném sobotním fotbálku (i kdyby trakače z nebe padaly, jako že už jo), přemýšlíme také nad naší budoucností.

Před několika roky jsme zorganizovali setkání Mladých mamek, což jsou děvčata – mamky i nemamky – která nám na našich chaloupkách sloužila u plotny. Při tomto setkání se role obrátí a sloužíme my jim.

Pravidelnou akcí je také jarní brigáda Starých Pák. Vybraní silní jedinci se sjíždí na některé chaloupce nebo jinde, kde je to třeba, aby tam dali poznat sílu svých paží.

Abychom nebyli poznamenaní jen samou prací (což stejně nehrozí), pořádáme několikrát (někdy jednou jindy dvakrát) ročně duchovní cvičení pro Staré Páky a jejich manželky (případně snoubenky nebo i bez).

Mimo tato pravidelná setkání se koná spousta jiných více či méně užitečných akcí, např. výtvarný víkend, setkání rodin, víkend pro táty s dětmi a také akce, které se pořádají pro naše odrostlejší děti…

Všem Starým Pákám pozdrav a těšíme se na další slet.

Vladimír Pavlas

Biskup Jan Vokál zve věřící z celé královéhradecké diecéze na hlavní pouť do katedrály Svatého Ducha. Jako pozvání vydal pastýřský vzkaz.

V sobotu 22. listopadu se věřící shromáždí kolem hlavního chrámu diecéze, aby při Mši svaté, která začne v 11 hodin, slavnostně ukončili jubilejní rok 350. výročí založení diecéze a diecézní Rok povolání. "Je to příležitost v modlitbě prožít jednotu Božího lidu v našich krajích a skutečnost, že Krista následujeme jako celistvé společenství místní Církve," píše biskup Jan Vokál ve svém pastýřském vzkazu.

"Samotné pouti předchází modlitební novéna. Prosím Vás, abyste se k ní od čtvrtku 13. listopadu připojili. Kněží mají pro své farnosti k dispozici brožuru s meditacemi na každý den. Velmi si přeji, aby na této slavnosti měl podíl každý, kdo jen může. Ostatní prosím, aby se s námi spojili v modlitbě," dodává biskup.

V den pouti bude v Hradci Králové připraven také doprovodný program pro všechny věkové skupiny v Novém Adalbertinu, na Velkém náměstí a v kostele Panny Marie.

Pan farář z Rosic nad Labem odešel na věčnost, rozloučení bude v pátek 7. a v sobotu 8. listopadu.

Zádušní Mše svatá bude v pátek 7. listopadu v 16:15 hodin v Rosicích nad Labem.

Pohřben bude o den později, v sobotu 8. listopadu 2014 v 10:00 hodin v Pravoníně.

Pater Antonín též působil v našem kraji - Ždírec u Jihlavy, Střítež, Havlíčkův Brod.

Mons. Antonín Duda, duchovní správce farnosti Rosice nad Labem, zemřel ve čtvrtek 30. října 2014 v nočních hodinách v Havlíčkově Brodě.

Zpráva byla převzata z https://www.bihk.cz/

Zapsal Vladimír Pavlas

Jsou to tři týdny, kdy jsme doprovodili na hřbitov ve Svatém Kříži Daniela Reynka. Na věčný odpočinek odchází i jeho pětaosmdesátiletý bratr Jiří Reynek.

Pohřební obřady se uskuteční v kostele ve Svatém Kříži

v pátek 24. 10. 2014 v 11:00 hodin.

Jiřího jsme znali převážně z kostela jako přisluhovatele u oltáře. Při své cestě na bobolužby ve Svatém Kříži vždy navštěvoval hrob rodičů, kde zanechal kytičku. Pro širší veřejnost se stal Jiří známější až po revoluci, kdy začaly vycházet jeho překlady z francouzské literatury.

Více informací:

Zdroj: https://www.lidovky.cz/tri-tydny-po-bratrovi-odesel-i-jiri-reynek-fjj-/lide.aspx?c=A141015_133206_lide_ele

Zapsal Vladimír Pavlas

Ve věku 86 let zemřel v noci na úterý v Petrkově na Havlíčkobrodsku fotograf

Daniel Reynek

syn básníka a grafika Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové.

Pohřební bohoslužby se budou konat v sobotu 27. 9. 2014 v 11:00 hodin

v kostele ve Svatém Kříži.

Daniel se narodil 9. června 1928 ve Francii, ale už dětství trávil částečně v Čechách. Později prožil značnou část života v Petrkově, kde měla jeho rodina dříve statek, který však Reynkovým nejprve zabrali za druhé světové války nacisté a po válce byl statek zestátněn. Daniel Reynek následně pracoval jako šofér u Pozemních staveb.

Fotografovat začal už jako chlapec. "Bylo to za války, kdy u nás byli ubytovaní jihlavští židé, konkrétně Filip Hermann - a ten mi dal foťáček," řekl v minulosti v rozhovoru pro Českou televizi.

Fotografoval prosté a nenápadné motivy - krajinu, ovce, kočky či oblaka. Přibližně od poloviny 60. let vytvářel montáže, kdy skládal barevné snímky přes sebe do dvojic.

Zapsal Vladimír Pavlas

Odpovědi na některé otázky k vydávání církevního majetku

20. 8. 2013, 15:17

Od té doby, co zákon o majetkovém vyrovnání vstoupil v platnost, se rozběhl administrativní proces spojený s vydáváním původního církevního majetku. V souvislosti s ním se v létě opět vynořilo několik otázek, které svědčí o častém neporozumění. Zde jsou některé odpovědi.

1. Je církev jen pro věřící?

Církev neslouží jen věřícím v oblasti náboženství, ale zřizuje sociální zařízení, školy, nemocnice, hospice, pomáhá prostřednictvím charit apod. všem občanům bez rozdílu vyznání.

Církev historicky šířila vzdělanost, zakládala už ve středověku špitály, dávala možnost chudým dětem studovat, v klášterech učila nová řemesla a nové způsoby zemědělského hospodaření, mnohdy nahrazovala a doplňovala činnost státu.

2. Je církev společenstvím prelátů?

Nikoliv. Církev je společenstvím lidí, kteří uvěřili v Boha a snaží se žít podle učení Ježíše Krista. Církev je rovněž otevřena všem občanům, kteří potřebují pomoc či kteří hledají duchovní hodnoty.

V době komunismu nebyli pronásledováni pouze kněží, ale všichni angažovaní věřící.

3. Jaké bylo financování církve před přijetím zákona?

Vlastní zdroje (dary, sbírky, výnosy z vlastní hospodářské činnosti) tvořily téměř polovinu (47%) peněz, se kterými církev hospodařila. Z veřejných rozpočtů se pak financovala více jak polovina provozu církve (příspěvek státu na činnost církví, spolufinancování škol, nemocnic a sociálně prospěšných zařízení – to vše jako u jiných soukromých subjektů).

4. Jaké bude financování církve podle nové úpravy?

Stát postupně přestane církve financovat a církve se tak stanou ekonomicky nezávislé. Výnosy z navráceného majetku nahradí státní příspěvek.

Během 17 let přestane stát platit platy duchovních, rok co rok se příspěvek bude o 5% snižovat, dál bude platit stát jen vyrovnávací příspěvek do roku 2043, poté už se musí církve o sebe starat samy.

5. Doplatí občané na nový model financování církví?

Nedoplatí, dlouhodobě naopak získají. Církev bude platit daně a odvody, zaměstnávat zaměstnance apod. a celkově využívat majetek hospodárněji, než stát.

Zaměstnanci církve nebudou placeni z daní, stát v dlouhodobém horizontu ušetří na výdajích, které by jinak stále stoupaly.

6. Co nová úprava přinese obcím?

Obce budou mít uvolněn blokovaný církevní majetek, stanou se jeho vlastníky. Obce a jejich občané tak získají majetek v hodnotě několika desítek miliard.

Na dosud blokovaných pozemcích mohou obce a města nově stavět domy, komunikace apod. Otázka vlastnictví tak bude vyřešena ve prospěch obcí.

7. Jsou ohroženi soukromníci a organizace, které vlastní církevní majetek?

Nejsou, majetek jim zůstává. Právě za něj bude stát církvím 30 let vyplácet finanční náhrady.

Vracení majetku, polí či lesů se týká jen majetku ve vlastnictví státu – tedy.obhospodařovaného především Státním pozemkovým úřadem a Lesy ČR, s.p.

8. Co bude sebefinancování znamenat pro církve samotné?

Budou nezávislé na státu. Musí přijmout odpovědnost a zásady dobrého hospodáře.

Investované prostředky se občanům vrátí prostřednictvím sociálních služeb, jako je školství, zdravotnictví, péče o seniory, ochrana památek a rozvoj kulturního dědictví. Církev bude moci více dbát na charitu.

9. Kdo bude vlastnit vrácený majetek? Bude to Vatikán?

Nebude ho vlastnit ani církev, ani Vatikán (tomu v ČR patří pouze budova nunciatury), ani biskupové, ale jednotlivé církevní subjekty, jako jsou biskupství, farnosti, kapituly, kláštery atp.

Církev se u nás skládá z více než 3 000 nezávislých jednotek, které se kvůli správě majetku mohou sdružit. Většinou majetek bude spravován na území jednotlivých obcí, těmi, kdo k němu mají konkrétní vztah. Výnosy budou sloužit k rozvoji území, na kterém se farnosti nachází.

10. Není vraceného majetku moc, když věřících je málo?

Částečně odškodněni nejsou jednotliví členové církve, ale církevní subjekty. Ty dostávají po právu zpět majetek, který jim dříve patřil. Navrácený majetek a finanční náhrada za nevrácený majetek musí dostačovat k financování činnosti církve a údržbě kulturního bohatství.

Náklady na opravu jednoho kostela či historické budovy se pohybují mezi 5 až 50 miliony korun v průměru. Takovýchto budov je u nás více než 12 tisíc.

11. Není finanční náhrada příliš veliká?

Hodnota majetku, který zůstane v rukách obcí, je mnohem vyšší než finanční náhrada, která z něj bude postupně vyplácena. Náhrada 44 Kč za metr čtvereční při dnešních cenách pozemků je spíše příliš malá. Navíc se značná část pozemků, které zůstávají obcím, nachází v intravilánu.

Na ocenění původního církevního majetku spolupracovalo ministerstvo kultury s ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství. Metodika ocenění byla kontrolována renomovanou mezinárodní poradenskou firmou Ernst & Young.

12. Co se stane se zaměstnanci lesů, které se vrátí zpět církvi?

Ti, kdo budou mít zájem a u nichž nový zaměstnavatel neshledá vážné překážky, zůstanou zaměstnáni, jen zaměstnavatelem budou církevní podniky.

Církev má zájem o odborníky, stejně jako o zachování tradiční výroby a řemesel. Jejím cílem není pouze vytvářet zisk, ale dobrým hospodařením napomáhat rozvoji společnosti.

13. Zakáže církev vstup do lesa?

Nikoliv. Podle § 19 Lesního zákona (289/1995 Sb.) má každý právo vstupu do lesa bez ohledu na to, komu les patří, s výjimkou vojenských lesů, chráněných území, školek atp. S právem vstupu do lesa je zákonem přiznáno i právo sbírat v lese suchou na zemi ležící klest a lesní plody pro osobní potřebu.

14. Kam přijdou finanční náhrady

Budou vypláceny po dobu 30 let, postupně budou nahrazovat dosavadní státní příspěvek. Církvím se tak usnadní přechod k finanční nezávislosti.

Náhrady se zčásti budou investovat do obnovy vrácených lesů, polí a kulturních památek. Proto církev nemá a nikdy mít nebude na kontech miliardy.

15. Mohou církevní představitelé tento majetek rozkrást?

Kontrolní mechanismy mají jak větší celky – jednotlivé diecéze, tak přímí vlastníci, tj. farnosti apod. Farníci se budou na správě majetku farností podílet v rámci diecézních ekonomických rad a analytické skupiny České biskupské konference.

Důsledná veřejná kontrola zajistí transparentnost hospodaření. Církev neplánuje majetek rozprodávat. Upřednostňuje jeho dlouhodobou správu.

16. Co bude tedy s oněmi 134 miliardami?

Církev je začne dostávat po roce 2014 a to tak, že dostane navrácen majetek v hodnotě zhruba 75 miliard a 59 miliardy dostane postupně během 30 let jako náhradu za majetek, který se vracet nebude, protože zůstane obcím a soukromníkům.

Z tohoto majetku bude třeba každý rok mít výnos cca dvě miliardy, aby byly zajištěny platy duchovních, zaměstnanců a chod celého církevního aparátu. Počítáme, že to budou 2 % z celkového majetku církve. Musíme ale vytvářet i prostředky pro další investice do obnovy lesů, oprav nemovitostí a památek.

17. Opravdu se katolická církev stane jedním z nejbohatších vlastníků v zemi?

Nikoliv, z celkového objemu restitucí vyplacených lidem i organizacím od roku 1989 (tedy z 2,5 bilionu korun) tvoří církevní vyrovnání 134 miliard, což je 5%.

Také celková plocha lesů a polností, které církev nakonec bude vlastnit, jsou 4% z celkové výměry v naší vlasti. Církev tedy nevytvoří žádné impérium.

Článek byl převzat z www stránek České biskupské konference

16. 12. 2012 pořádala Dorostová unie - sdružení křesťanských dorostů v Havlíčkově Brodě vánoční besídku.

Představení se aktivně účastnily i děti ze Štoků.

Příchod tří králů

Společný zpěv - "Narodil se Kristus Pán"

Duchovní slovo o narození

Radostné děti i posluchči

Sestavil Vladimír Pavlas

Na internetových stránkách " /zprávy.idnes.cz/církev/" z 15. listopadu píšou článek o rozprodávání kostelů a far v Česku.

Generální vikář královehradecké diecéze informuje o prodeji 150 far v této diecézi. Fary se prodávají za tržní ceny, kostely se převádějí zadarmo obcím nebo občanským sdružením. Plzeňská diecéze předala zájemcům během posledních pěti let přes 70 kostelů a kaplí. Koupit takovou nemovitost neni jednoduché, diecéze si hlídají, aby se z kostela nestala například diskotéka a z fary sexshop. Dále se píše, že kostel a fara jsou majetkem farností. Prodej zařizuje biskupství, určité peníze zůstávají v konkrétní farnosti, nebo se využijí na jiné účely v rámci diecéze. Katolická církev dle údajů vlastní 7 133 kostelů a kaplí. Prodej je zdůvodňován nedostatkem věřících a peněz na opravy a údržbu.

O čem se nepíše:

budu si všímat především královehradecké dieceze. Zde po revoluci byla většina budov a kostelů v ucházejícím stavu. K devastaci těchto budov došlo úbytkem duchovenstva, tedy správců farností. Biskupství nezajistilo obsazení těchto far nájemníky nebo laickými správci farností. Tím také upadl duchovní život v těchto farnostech nedostatečnou správou, ubyli i věřící, kteří podporovali finančně opravy a také je zajišťovali. Tento problém se vleče i dále a biskupství brzy zjistí, že tyto farnosti jsou prázdné.

Věřící ztrácí důvěru ke svým nadřízeným, biskupství, protože prodej s nimi nikdo z biskupství neprojednal a dodnes neví kde je finanční obnos za prodej. Pokud žádají nějaké peníze na opravu kostela, od biskupství žádnou podporu nedostanou. Bylo by dobré se zajímat, jak biskupství s těmito prostředky za prodej far naložilo. Pokud budu uvažovat, že 150 far prodaných po 1 milionu, je to částka 150 000 000 Kč a to si myslím, že mnohé fary mají mnohem vyšší hodnotu. Biskupství se však stále nachází v několika milionových dluzích. Je to jednání o nás a bez nás, přitom si myslím, že tyto finance mají být vloženy do farnosti, kde byly prodejem získány, protože farníci té nebo jiné farnosti i po staletí tyto budovy financovali. Tato záležitost se netýká  jen těch, kteří pravidelně navštěvují kostel, ale těch kteří do farnosti patří a nesou svůj podíl na opravách a darovaných financích.

Všichni dobře víme, že na mnohé opravy přispívá stát, pokud se jedná o historickou budovu. Hledají se prostředky z obcí a od dárců. Královehradecké biskupství založilo "Fond solidarity", z kterého může přispět na opravy. Do tohoto fondu přispívají kněží a jejich hospodyně 7% z platu a farnosti desátkem z nedělních sbírek. Dle mého soudu biskupství nemá takové lidi, kteří by dokázali sehnat a podat žádosti na opravy na patřičná místa jako jiné neziskové organizace. Pan generální vikář královehradecké diecéze Tomáš Holub na tyto otázky rád odpovídá, ale nikde nezveřejní, jak se naložílo z financemi za prodej a proč má biskupství stále dluhy.

Nedostaneme ani odpověď jak mají žít farníci v těchto farnostech, co si vůbec mají o současném vedení církve myslet, na kolik mají být opatrní něco církvi darovat.

Zbytkům farníků, kteří byli takto postiženi doporučuji, střádat si na vlastní modlitebnu bez nějakého nároku z biskupství. Duchovní službu kněze si mohou vyžádat. Kněží jsou stále placeni státním platem a biskupství je zaměstnává. Mají tedy i povinnost zajišťovat duchovní službu. Tato duchvní služba kněží je placena z peněz daňových poplatníků jako každá jiná služba, lékař, učitel... Jak se zdá biskupství nejde o pastoraci, ale postupnou likvidaci farností.

Vladimír Pavlas

Tato webová prezentace byla vytvořena pro lepší a přehlednější komunikaci v městysu Štoky. Je zde možnost sledovat čím farnost žije, možnosti hledání společenství v této farnosti, možnost jak se aktivně zapojit. Je zde možná komunikace v otázkách víry, křesťanství, hledání nových hodnot, jak se zapojit s farností do dění obce. Ocení se zde dobré nápady a každý, kdo prostřednictvím této webové stránky má zájem se přihlásit k NOVÉMU SPOLEČENSTVÍ VE ŠTOKÁCH.